Slavnostní posvěcení kříže, které zpříjemnila hudbou lidová kapela Nowina, si nenechalo ujít přes sto lidí, povětšinou místních. Nechyběli mezi nimi členové místního mysliveckého spolku, kteří mají největší zásluhu na tom, že vedle silnice vedoucí na Polanku stojí nový krucifix.

Otcem myšlenky byl Stanislav Byrtus. „Vybavuji si, že když mi bylo asi deset let, tak tady stál dřevěný kříž. Po sametové revoluci sem přivezli vyřazený malý betonový křížek ze hřbitova. Nelíbil se mi, nikdo nic nevěděl o jeho původu. Napadlo mě, že bychom zde mohli vybudovat takový kříž, jaký si pamatuji z dětství,“ řekl 64letý Stanislav Byrtus.

Kolegové z honebního společenství ho v tom nenechali samotného. Ruku k dílu přidali i ostatní, na nový kříž přispěla také obec. „S bratrem Josefem jsme zabetonovali patky a konzole, předtím bagr z jeho stavební firmy vytrhal stromy. Ondřej Baselides sehnal dřevo, pilař Karel Turoň je pořezal. Syn Petr měl během nouzového stavu vyřízený vjezd do Polska, a tak přivezl figuru Ježíše z Bielska-Bialé,“ prozradil Stanislav Byrtus.

Vrchní část kříže, který vyrobil Pavel Čmiel, pokryl měděným plechem klempíř Jiří Byrtus. „Všichni pracovali zdarma, bez nároku na odměnu,“ dodal Stanislav Byrtus, jenž během slavnostního odpoledne se svými kolegy z mysliveckého spolku servíroval příchozím kančí guláš a koláče.

Kříž u cesty směrem na Polanku je vůbec první, který vznikl v dílně truhláře Pavla Čmiela z Bukovce. „Je vyrobený z modřínového dřeva, které bylo potřeba dosušit. Váží přes sto kilogramů, takže při hoblování mi v dílně pomáhalo pět šest chlapů. Ramena kříže jsou začepovaná, slepená a spojená dřevěnými kolíky, aby se náhodou neuvolnila. Šrouby a kotvicí patka je zesílena dřevěnou obložkou,“ řekl Pavel Čmiel a dodal, že zhotovení dřevěné konstrukce kříže zabralo přibližně šestnáct hodin.