21 let, to už je dlouhá doba a čas na srovnání. Změnili se naši politici?
Nepochybně, protože se změnila celá společnost. Změnila se média i mediální ekosystém. Když jsem před 36 lety začínal s novinařinou, ještě coby student gymnázia v České Třebové, rozhlas pro mě byl nejmodernějším médiem. Po roce 2000 se média dynamicky proměnila a nástup sociálních sítí a emotivního stylu vyjadřování zásadně změnil mezilidskou komunikaci.
A jak se změnili samotní politici? Je to větší agresivita, zároveň stanovování si témat, na která budou anebo nebudou chtít odpovídat. Sociální sítě se vyznačují tím, že se otázkami vůbec nezabývají. Politici typu Donalda Trumpa nebo Roberta Fica ukazují, že stačí točit si videa a ta tradiční média je přejímají. Politici nechtějí respektovat novináře jako zprostředkovatele otázek občanů. K médiím přistupují jako ke svému PR.
Když jste s Otázkami začínal, byly pořady tedy jiné?
Před těmi dvaceti lety jsem se domníval, že je debata vyostřená. Co bych za to dal dnes, kdyby byla vyostřená takovým způsobem jako tenkrát! Z dnešního pohledu to tehdy byla debata velice věcná a klidná.
Nedávno jste ukončil pořad předčasně. Už to nešlo vést dál. Stalo se vám to už někdy dříve? (Edit. hosty byli Marek Výborný, Patrik Nacher, Zdeněk Hřib a Jindřich Rajchl.)
Vlastně šlo jen o pět minut. Do sluchátek jsem dostal echo, že už jsou připraveni další hosté. V tomto případě jsem se na daný pokyn opravdu těšil, abych mohl debatu ukončit. Část veřejnosti to nesla velmi nelibě, ale když jsem si pak nechal udělat obsahovou analýzu toho dílu, tak prokázala, že tam byla obrovská nedisciplinovanost všech hostů. Tedy nerespektování jejich vzájemné komunikace i otázek moderátora, tedy mne, přesáhlo 70 procent jejich výpovědí. S tím jsem se dosud nesetkal a bylo to pro mě nové.
Když pak odešli a přišli další hosté, sociolog Daniel Prokop a ekonomka Markéta Malá, tak to bylo nebe a dudy. To jsem si liboval, jé, tady nikdo nekřičí, tady mi normálně odpovídají na otázky.
Po těch letech, co děláte tuhle intenzivní práci, musí být těžké zachovat absolutní nestrannost…
Ta nestrannost by měla být v tom, že člověk straní slušné diskusi a demokratickým hodnotám. Nestrannost zaměňovaná za pseudovyváženost nebo moderování ve stylu stopkaře, který stopuje čas, aby měl každý na vteřinu stejně dlouhý prostor, by neměla být v novinařině tolerována.
Měla jsem spíše na mysli osobnosti. Máte nějaké politiky, ke kterým pociťuje takovou averzi, že už prostě vůči nim nejste schopen být nestranný?
U této otázky mě napadá výrok britského novináře a legendy Jeremyho Paxmana, a totiž, mám vztah k politikům jako pes k patníkům. Nepochybně jsou hosté, které bych, kdybych měl vlastní médium, nikdy nepozval. Mám u nich pocit, že posílají hranici veřejné diskuse do suterénu. Česká televize má ale podle kodexu reprezentovat v diskusních pořadech pluralitní společnost. Takže tak činíme. Já jsem například dost často čelil kritice, že zvu do Otázek komunisty. Třeba Michal Kocáb mi volal, ty jsi tam měl zase toho Filipa! A já mu odvětil, a to mi říkáš ty, který měl spolu s ostatními tu možnost v roce 1989 komunisty zakázat?
Já jsem ze silně protikomunistické rodiny. A z věřící rodiny, kdy se spousta příbuzných kvůli své víře nedostala ani na běžnou střední školu. Nikdo mě nemůže nařknout, že bych komunisty protěžoval. Ale byli demokraticky zvolení, a tím pádem měli právo chodit do diskusních pořadů. A žádný z diváků by neměl poznat, z jak antikomunistické rodiny pocházím a jaké postoje sám zaujímám.
21 let Otázek Václava Moravce je i velké množství pracovních nedělí pro Václava Moravce. Nepřicházíte tím o něco?
Ten pocit nemám. Každou neděli si před pořadem zajdu v televizi do jídelny a dám si aspoň polévku. Když mám hlad, bývám totiž ještě více nepříjemný než jsem obvykle. To už mám za sebou maskérnu, takže si musím dávat pozor, abych se nezašpinil. Po vysílání si pak zajdu i na druhé. Takže nedělní oběd je sice na etapy, ale nepřicházím o něj.
Na jednu stranu sice mám kratší víkend, což je pro mě pouze sobota, ale obvykle si beru volno v pondělí. Mám chaloupku kousek od Prahy, kde si moc rád odpočinu. A milerád se tak vyhnu dopravním zácpám a chaosu, který v pondělí ráno v Praze vládne.
Když jsme u chaloupky, jakým způsobem relaxujete od stresu z práce, který je určitě velký?
Jsem včelař. Ale jinak je docela zvláštní, a za to jsem vděčný prarodičům i tatínkovi, že když člověk vyrůstá v kulturním a klidném prostředí a rodina drží pohromadě, tak si ty tlaky ani tak moc nepřipouští. Víte, já jsem byl celý život ten divný. Chodili jsme do kostela, měli jsme takový jiný životní rytmus. Klidnější. To mi zůstalo. A dokážu si spoustu věcí nebrat osobně.
A k tomu mám relaxaci v chovu včel. Jsem zvyklý koukat se na svět z včelí perspektivy. Dívám se na stromy, pozoruji přírodu. To je pro mě největší relax.
Jste vlaštovkou Festivalu svobody. Bojíte se v této době o naši svobodu?
Bojím, ale zároveň nebojím. Když se díváte na věci v delší časové perspektivě, tak víte, že svoboda si vždycky cestu najde. To znamená, že ti, co se snaží ji umlčet, omezovat ji, tak tu bývají krátkodobě.
Krásně to napsal Erich Fromm, že lidé vnímají svobodu stejně jako zvířata. I pro ně je přirozená. A proto se o ni vlastně nebojím.
