Kdysi na tomto místě býval nepořádek a stavební materiál. Pak ale přišla Alice Walaská se svým tehdejším mužem Marcelem. Domluvili se s obcí, a ta skládku přemístila jinam. Prostory zrekultivovali, zpevnili povrch, navezli písek, postavili ohrady a vybudovali zázemí pro lidi i zvířata.

A začali pomáhat lidem, tedy zejména těm malým. „Zabýváme se hiporehabilitací, což je zastřešující výraz, v němž se propojuje kůň, terapeut a člověk s nějakým znevýhodněním, ať už zdravotním, psychickým či sociálním. Věnujeme se především hipoterapii, což je jinými slovy fyzioterapie na koni za pomoci terapeuta, vodiče a často asistenta,“ vysvětlovala Alice Walaská.

Nejčastějšími klienty jsou děti se zdravotním handicapem, a to už od šesti týdnů věku. Čím je dítě totiž mladší, tím má větší šanci na zlepšení. „Mozek je ještě plastický, všechno je ve vývinu a tělo se dokáže rychle přizpůsobovat,“ pokračovala. Často už během jediné návštěvy dochází ke zlepšení stavu dítěte ve svalovém tonu, držení těla a podobně. Jedno setkání ale samozřejmě nestačí.

Do areálu Chewal ale nedochází jen rodiče s dětmi se zdravotním či mentálním postižením. Velice často jsou zde i předškoláčci z logopedické třídy místní mateřinky. „Děti jedou na koni a mají u toho nejen lepší držení těla, ale i kvalitnější práci s dechem a rytmizaci. Toto všechno jsou předpoklady pro správnou mluvu, protože dítě při jízdě dobře sedí a dobře dýchá,“ upozornila Alice Walaská.

Děti z mateřinky ale nejezdí jen na koni. O zvířata také pečují, hřebelcují je a povídají si o nich. S pomocí dospělých si letos na místě zasadily i jahody a rajčátka. Hrají si zde, kreslí a cítí se tady jako doma.

Více se dočtete ve středečním vydání Třineckého hutníku.