„Postila jsem se, abych viděla zlaté prasátko“

Pečení cukroví s babičkou, štědrodenní půst, kapr s bramborovým salátem a pohodové okamžiky s nejbližšími – takhle vypadají obvyklé Vánoce písničkářky Kaczi. Ty letošní budou nevšední, stráví je na horách v zahraničí.

Kaczi se v dětství bála čertů. Foto: ba

 Předzvěstí Vánoc je den svatého Mikuláše. Jak jste jej prožívala v dětství?

Jelikož jsem byla zlobidlo, z čertů jsem vždy měla veliký strach. Bála jsem se, že si mě odnesou do pekla. S Mikulášem jsem naopak nikdy problém neměla, vždycky jsem mu hezky zazpívala a měla jsem od něho pokoj.

Později jsem sama začala dělat čerta, pak už to bylo v pohodě. Musím říct, že strašit děti mě docela bavilo. Chodili jsme po vsi, s kamarády jsme prožili příjemný večer, něco málo jsme si i přivydělali. Je to moc krásná tradice, měli bychom se snažit si ji uchovat.

 A co přípravy na Vánoce, shánění dárků – pohltí vás adventní shon?

Uklízím průběžně, nemám ráda gruntování na poslední chvíli, předvánoční shon nesnáším. Nákup dárků odkládám na poslední chvíli, a pak mě to dožene. Na druhou stranu to chce čas, aby si člověk dobře promyslel, čím udělá radost nejbližším. Spoléhám na to, že mě vždy políbí múza a já budu vědět, co mám koupit. Někdy kupuji dárky až na Štědrý den.

 Pečete vánoční cukroví? 

Ano, peču vždycky s babičkou. A moc ráda. Je to krásná vánoční tradice, kdy se sejde naše rodina. Miluji čas strávený v přítomnosti svých blízkých. Vánoční tradice mám moc ráda, protože nás stmelují.

 Dodržujete nějaké zvyky?

Vždycky jsem chtěla spatřit zlaté prasátko, proto jsem se na Štědrý den postila. Přestože jsem až do večeře nic nejedla, nikdy jsem je neviděla. Říkala jsem si, že to bylo asi málo, že na mě měly přijít z hladu mdloby. Později jsem se smířila s tím, že zlaté prasátko nikdy neuvidím. Lili jsme olovo, pouštěli lodičky a rozkrajovali jablíčka. A také jsme zdobili stromeček – to bylo vždy na dětech.

 Štědrovečerní tabuli máte klasickou?

Polévku míváme hrachovou, na tu nedám dopustit. Miluji kapra s bramborovým salátem.

 Vzpomenete si na dárek z dětství, který vás nejvíce potěšil?

Nejdříve to byla kytara, na kterou jsem se chtěla naučit hrát, potom piano, pak mikrofon. Hudební nástroje pro mě byly nejlepším dárkem. Měla jsem to štěstí, že jsem vyrůstala v muzikantské rodině, rodiče mě v hudbě podporovali.

 Letošní Vánoce strávíte stejně jako obvykle?

Letos budou jiné, protože s partnerem vyrazíme lyžovat do zahraničí. Vánoce s rodinou mám nejraději, ale vždy jsem si přála prožít je jednou někde jinde.

 Dáváte si novoroční předsevzetí?

Ne, vše beru chronologicky. Když si něco usmyslím, udělám to nebo to změním okamžitě. Intenzivně pracujeme na novém cédéčku. V únoru vyjde v digitální distribuci, 13. března se uskuteční jeho křest v Českém rozhlase Ostrava.

 Nové písně pak zazpíváte na Třinecku a Jablunkovsku, kde koncertujete docela často…

Mám to tady ráda. Místní lidé jsou vřelí a pohostinní. Rádi chodíváme po okolních horách – Gírové, Skalce, Kozubové, Javorovém či Filipce. Prošla jsem všechny místní kopce, cítím se tady jako doma.

Další zprávy z regionu