Začněme netradičně – ať v tom máme všichni pořádek. Vaším příbuzným je někdejší fotbalista Opavy Aleš Hellebrant?

Není. Je také z Opavy, ale je to shoda příjmení. Aleš má asi čtyři kluky – Patrik hraje za Górnik Zabrze, Jan v Brně. Můj taťka fotbal nikdy nehrál. Jsem z dvojčat, s bratrem Adamem jsem hrál od dětství až do dospělosti. Upřednostnil civilní zaměstnání, pracuje jako obchodník pro jednu firmu.

 Hrával obránce stejně jako vy?

Ne, Adam byl hroťák. Já zase stoper. Na zahradě jsme to mastili proti sobě jeden na jednoho, na posty jsme nehráli. Za Opavu jsme celou dobu hrávali spolu. Oba dva jsme byli cílevědomí, ale brácha měl větší talent než já. Měl výbornou techniku, s míčem si rozuměl. Bratr se vydal jinou cestou, já zůstal u fotbalu. V Opavě jsem prošel celou mládeží.

 Ve svém mateřském klubu jste naskočil do nejvyšší soutěže. Na který z patnácti ligových zápasů nikdy nezapomenete?

Když jsme postoupili do ligy, debutoval jsem na Slavii. Do Edenu tenkrát přišlo docela dost lidí, asi čtrnáct tisíc. I když jsme prohráli 3:1, zápas se mi docela povedl, byl jsem pořádně nahecovaný. Nejvíce se mi povedlo utkání proti Mladé Boleslavi, ve kterém jsem dal gól.

 V době, kdy jste neměl jisté místo v sestavě, vás Opava uvolnila na hostování do Vítkovic a do Blanska?

Ano, přesně tak. Když pak Opava spadla z ligy, vrátil jsem se a začal jsem tam stabilně hrávat druhou ligu. V Opavě jsem doma, byl jsem tam spokojený. Jenže už jsem tam hrál dlouho, takže jsem chtěl zkusit něco nového, nějakou změnu. Přišla nabídka ze Slovenska, z týmu, který spadl z první ligy do druhé a hned chtěl postoupit zpátky.

 Zlákala vás vidina nejvyšší soutěže?

Ano. Říkal jsem si, že to je skvělá příležitost dostat se do ligy. Zázemí, podmínky, parta, všechno bylo skvělé a moc jsem si to užíval. V první sezoně jsme skončili druzí, v baráži jsme poté nestačili na Trenčín. Ve druhé sezoně se nám bohužel nepovedly jarní zápasy a nakonec jsme skončili  sedmí.

 I proto jste se najednou objevil v Třinci?

Majitel klubu řekl, že chce postoupit za každou cenu. A pokud se to nepovede, sníží náklady na chod klubu, protože druhá liga je velice nákladná. Takže jsme předem věděli, že když nepostoupíme, tak se něco takového může stát. Skončilo osmnáct hráčů. Klub se vydal jinou cestou, začal sázet na mladé fotbalisty.

 Třinec pro vás není krokem do neznáma, je to tak?

V opavském dorostu jsem hrál s Ondrou Machučou, později s Rendou Dedičem. S Kubou Bolfem ve Vítkovicích, s Vlachem jsme byli v Blansku. Znal jsem i další hráče. Když mě Třinec oslovil, vyptával jsem se kluků, jak to v klubu funguje. Ohlasy byly pozitivní. Měl jsem i jiné nabídky, ale rozhodl jsem se pro Třinec. Myslím, že to byla dobrá volba. Doufám, že se nám sezona povede.

 Jaké jsou vaše první dojmy v novém působišti?

Pozitivní. Solidní zázemí, skvělá parta v kabině. Nemohu si stěžovat. Ani na přípravu. Teď do toho dva tři týdny pořádně šlápneme a snad nám to půjde. Jako obránce bych moc rád přispěl k tomu, abychom i nadále měli pevnou defenzívu.

 A co první zápas v novém dresu?

Naše sestava byla složená z řady nových hráčů, takže jsme nebyli sehraní. I když se tam nějaké ty chyby objevily, myslím si, že jsme to utkání zvládli. V prvním i ve druhém poločase jsme byli herně lepší a měli jsme i více šancí.