Do kavárny Avion přijel představit svou knížku Řeka zázraků, v níž dává ve 12 povídkách nahlédnout do svého života, jak soukromého, tak pracovního.
Jste člověk mnoha profesí, novinář, učitel, komunální politik… která vás nejvíce bavila?
Těžko říct. Každopádně musím připomenout, že mým hlavním komunikačním nástrojem je slovo. A to se hodí pro všechny profese, které jste vyjmenoval. Takže já se snažím pracovat se slovem, a to tak, aby ukazovalo věci v souvislostech, smířlivě a tak, aby ta slova zněla a souzněla s lidmi. Jakékoliv publikum si vyberete, slovo je tím základním úhlem pohledu.
Prý vás k napsání Řeky zázraků motivovala, snad i přemlouvala, manželka. Je to pravda?
Je. Dokonce tak činila společně s majitelem nakladatelství KAZDA Václavem Kazdou. A nakonec se jim to podařilo.
Proč vás přemlouvali?
Asi chtěli, abych se literárně projevil. Řeka zázraků je moje literární prvotina. Tomu mému psaní literárnímu totiž předcházela spolupráce nad metodickou knížkou podporující rozvoj intelektu u malých dětí, ať už těch nadaných, nebo i těch s nějakým hendikepem. Knížka se jmenuje Figurková školička a já jsem k tomu psal příběhy a básničky.
Jak jste v sobě objevil talent pro psaní povídek?
Jako novinář vlastně denně pracuji se slovem. Mám za sebou řádově tisíce reportáží, píšu nejrůznější formáty, takže bych mohl říct, že jsem jistým způsobem vypsaný a tato knížka je nový úhel pohledu na tuto práci.
Bavilo vás to?
Hrozně moc.
Co třeba?
Výborné je například to, že člověk se tady může schovat do nějakého příběhu a může pracovat trochu s fikcí, se slovem jinak než v novinařině. Tam jsou jen fakta, fakta a zase fakta. A tady v tomto případě se člověk pouští s jazykem i příběhem do nového světa. A protože příběhy z Řeky zázraků dávají nahlížet do mého života, tak se mi otevíraly vzpomínky, některé hodně dávné. Ale o to to bylo větší „vzrůšo“.
V Těšíně jste předčítal z vaší knížky. Mě ale zajímá, jaký jste čtenář?
Když pominu to, že na čtení nemám moc času, tak musím říct, že literaturu obdivuju a čtení mám rád. Jako dítě jsem propadl rybaření a literárně jsem vyrůstal na knížkách Oty Pavla. Oblíbené mám antické filozofy a třeba Viktora Fischla. Prostě knížky, které na první pohled vypadají obyčejně. Mám je rád, protože vím, že napsat relativně obyčejný příběh je to nejtěžší. V takovém příběhu musíte čtenáře provázet jazykem i poetikou mnohem důkladněji, než když máte nějakou strhující, neuvěřitelnou zápletku.
Pojďme k pořadu Zázraky přírody, který se vysílá od roku 2009 a natočilo se zhruba 150 dílů. Kde stále berete nápady a inspiraci?
Všude kolem. Příroda je nevyčerpatelná studnice námětů. Samozřejmě jsou lidé, kteří ty tipy a náměty hledají, což je v tomto pořadu práce dramaturgyně Elišky Faeklové. To je člověk pro tento pořad naprosto zásadní, ví o každém obrázku, o každé smlouvě, určuje, kdo tam bude za hosta. Ona je pro nás takový zázrak, centrální mozek, který ten pořad dává dohromady. My se jí samozřejmě snažíme nějakým způsobem dát nějakou inspiraci, ale rozhodující je každopádně ona.
Už jsme mluvili o vaší kariéře žurnalisty, starosty. Momentálně si osvojujete roli pedagoga, když učíte na základní škole. Nestýská se vám po nějaké pozici, kterou jste už zkusil v minulosti?
Stýská bych neřekl. Myslím si, že po 10 letech v jedné pozici se člověk unaví. Nejen na radnici, ale kdekoli. V té chvíli musíte z hlediska duševní hygieny udělat nějakou změnu, protože se zamotáte v kruhu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že změna je očistná a že každá z těch činností, které jsem dělal, mi dala nové poznání. Ano, starostování byla velká „škola“. A to samé je teď škola a učení.
Co vám manželka řekla, když jste jí oznámil, že zvažujete kandidovat na post generálního ředitele České televize.
Podporovala mě. Stoprocentně. Brali jsme to tak, že tam není co ztratit. Ona ví, že mě baví exekutivní řízení. Baví mě sestavovat rozpočet, baví mě projekty, hledat příležitosti, kde inovovat. Vlastně i ta má knížka pro mě byla novým projektem, který jsem si opečovával od samého začátku, až po ten detail, že jezdím po besedách se čtenáři. Sám si domlouvám besedy a tím se spolupodílím na prezentaci mé knížky.
