Muž, kterému tady nikdo neřekne jinak než Václav, vede tým, který obsluhuje bobovku, už skoro osm let. „Letí to. Dokonce mi lidé, kteří přijíždějí opakovaně, říkají, že když tady jednou nebudu, tak jsem zřejmě umřel,“ směje se pan Václav.
Za ty roky toho hodně zažil a redaktorovi Hutníku prozradil, co všechno je třeba udělat, vyzkoušet a připravit, aby si děti i dospělí mohli dopřát zážitek, jakým je jízda na bobové dráze.
„Ačkoli jsem kdysi řekl, že na to už nesednu, musím já nebo kolega trať každé ráno projet a zjistit, zda je v pořádku. Pak přichází na řadu kontrola vozíků: přední i zadní kola, brzdy, pružiny a další součásti. Jsou-li v pořádku, může vozík na trať. Pokud ne, odstavíme ho, zjistíme, co mu chybí, vše nahlásíme. Zajistíme náhradní díly a zavoláme techniky, kteří dají vše do pořádku,“ popisuje.
Během dne Václav „úřaduje“ ze židle ve stínu naproti semaforu, který vozíky pouští na trať. „Denně tu vidím stovky lidí. Baví mě je poslouchat, člověk se hodně dozví,“ usmívá se.
Prozradí například, jak se některé rodiny dokáží pohádat, kdo pojede, jakým vozíkem a kdo jako první. „Otec s matkou se hádají, jeden druhému něco vyčítá a děti čekají. To byste fakt nevěřili,“ vypráví s úsměvem Václav.
Pro děti je barva vozíku důležitá
Původně stavební technik z Ostravy pomáhal před lety při stavbě sedačkové lanovky a pobyt pod horami si zamiloval. „Moc mě baví sledovat radost dětí, když sem přicházejí. Poslední metry běží a hned začínají řešit, kdo pojede jakým vozíkem. Zda červeným, nebo žlutým. Velký zájem je o modrý, který máme jen jeden. Ale někteří jsou ochotni na něho dlouhé minuty čekat,“ prozradil hlavní dispečer bobové dráhy.
Když přijde řeč na bezpečnost a obavy některých lidí, zda nemůže vozík z ocelových ližin vypadnout, říká, že všichni mohou být v klidu. Trať má necelý kilometr (300 metrů výtah a 650 metrů sjezd) a jízda trvá okolo pěti minut. Závislá je přirozeně na tom, jak se člověk odváží cestou dolů pustit brzdu.
Sjet si v Mostech můžete nejen od jara do podzimu, ale dokonce i když je sníh. „Když se lyžuje, mohou si u nás lyžaři sjet i v přeskáčích. A to bývá jízda. Ližiny jsou namrzlé a dolů to frčí o hodně rychleji než v létě,“ vysvětluje pan Václav.
Atrakce i lidi z celého světa
Kdy bobovka nejvíc táhne, kdy tu bývá nejvíc lidí? „Sedím tu skoro osm roků, ale nepřišel jsem na to! Řeklo by se, že to budou víkendy, ale ne. Někdy je plno o víkendu, jindy ve čtvrtek a v pátek. Není to závislé na počasí ani na tom, zda je daleko do výplaty. Fakt to nejsem schopen rozklíčovat,“ dodává.
Nejvíce návštěvníků přijíždí do areálu, kde najdou bobovou dráhu či trampolínu, samozřejmě z Česka, Slovenska a Polska. Ale potkáte tu i jiné cizince. Někdy i hodně exotické.
„Zažil jsem tu lidi snad z celého světa. Černochy, Korejce, Izraelce, Jihoameričany,“ vyjmenovává. „Měli jsme tu i Araba, který úplně nepochopil, jak to funguje, a když vyjel nahoru, z vozíku vysedl. Viděl jsem to na kameře, kterou tam máme. Museli jsme zastavit lano a vyjít za ním nahoru. A nevěřili jsme vlastním očím. Muž tam chodil po okolí s foťákem a fotil si výhledy a hory. Když jsme se mu snažili vysvětlit, že to nemůže, hodně se divil. Měl život nastavený jinak a čas pro něj nehrál roli,“ vzpomíná na neobvyklou příhodu pan Václav.
