K prvnímu odběru se Igor Svobodník dostal v roce 1995. „Byl jsem na vojně a v nemocnicích byl nedostatek krve. Mobilní transfuzní stanice objížděly kasárna a vojáci mohli dobrovolně, nedobrovolně, darovat krev,“ vyprávěl Svodník s tím, že v roce 2001 nastoupil v Českém Těšíně do řad městské policie. „Při zaměstnání jsem často viděl dopravní nehody, zranění, krev. Proto jsem nějak ze solidárnosti začal v roce 2005 pravidelně darovat krev. Ročně chodívám asi 10krát,“ pokračoval dárce krve.
Časem se Svobodník rozhodl, že bude darovat i plazmu. „Zde můžu mít vyšší počet odběrů ročně, než je tomu u krve. Darovat chodívám do Karviné, kde už je pro mě opravdu domácí prostředí a mám to celkem blízko, několikrát jsem byl i v Ostravě,“ svěřil se Svobodník. Má z toho dobrý pocit, samotný proces je pro něj rutina.
Krev podle něj darují i někteří jeho kolegové. „Je nás až šest, což je podle mě hezké číslo. Vím, že ještě kolega Petr Glaic je na tom s odběry zhruba stejně jako já,“ upřesnil Svobodník, který si práci městského strážníka pochvaluje.
„Naplňuje mě, protože je různorodá. Není to jako stát u výrobní linky a dělat to samé pořád dokola. U strážníků nikdy nevíte, co vás čeká. Pořád s něčím novým,“ vysvětlil Svobodník. Složitá je podle něj akorát v některých případech složitá komunikace s lidmi. Hlavně když je dotyčný opilý. Vadí mu také pocit bezmoci, kdy člověku nemůže zcela pomoci, protože se musí striktně držet zákonů. „Mám na mysli domácí násilí, kde razantní zákrok ze zákona nepřichází v úvahu,“ posteskl si. Svého rozhodnutí stát se městským strážníkem však nelituje.
