„Dnes jsme se setkali, abychom si připomněli starý zvyk, který navíc získal charakter těšínské kultury. Navíc je velmi důležitý pro naši identitu. Těšme se a děkujme těm, kteří se zvykem začali a kteří jej dále pěstují,“ řekl při prezentaci zvyku profesor Karel Daniel Kadłubiec.
Během večera se přítomní bavili nejen u jídla a pití, ale i z přítomnosti folklorních kapel, které zahrály k tanci. Lidé odění povětšinou do regionálních krojů tak tancovali do rytmu skupin Torka, Tekla Klebetnica, Zwyrtni, Harnasie, ale i mnoha dalších.
Před půlnocí hudba dohrála a nastal čas na poslední cestu zmiňovaného hudebního nástroje. Na jeviště vystoupala postava faráře, který nechal basu naložit na máry. Před budovu se shromáždil lid do průvodu, který nástroj po areálu vyprovázel. Farář „smuteční dav“, kde nechyběly ani plačky, postupně zastavil na osmi místech, kde vždy přednesl část projevu.
Těšínská basa je už pochovaná
Období bálů a zábav je už minulostí. Basa jako symbol lidových veselí skončila „pod zemí“ a nastala doba čtyřicetidenního půstu. V úterý v podvečer se sešli občané obou Těšínů, aby se nejprve společně ztišili u mše v Kostele Św. Marii Magdaleny v Cieszynie a následně období radostí ukončili v budově Kulturního a společenského střediska Střelnice na opačné straně Olše během prvního setkání v této podobě.
