V muzeu mají i Bibli indiánského kmene Čeroki

Muzeum a Knihovna Bible v Jablunkově prochází rozsáhlou přestavbou. Přesto tam lidé neustále nosí a posílají další a další exponáty. Díky tomu se muzejníci nenudí a mohou objevovat stále nové a nové zajímavosti. Dokonce i ze světa indiánů.

Petr Hamrozi zkoumá písemnosti, které do muzea v minulých dnech dorazily. Foto: tm

Například nedávno do muzea dorazily dva kufry plné písemností. Nejen za ně, ale za vše jsou muzeální pracovníci velice rádi. „Přiznám se, že nemám dostatek času vše pořádně prostudovat, ale určitě si ho najdu,“ řekl ředitel muzea Petr Hamrozi a otevřel jeden z kufrů. A první, co vzal do rukou, byly písemnosti z roku 1891 a následovaly i mladší, například ze čtyřicátých let minulého století. „Musíme se tím prolouskat, určitě to jsou zajímavé věci. Tyhle knihy vypadají na nějakou sérii, ale opravdu musíme zjistit, co to vlastně je. A tento sešit? Je to německy, zřejmě školní diktát psaný za války,“ zamýšlel se Hamrozi a dodal, že v muzeu stále hledají nové a zajímavé exponáty pro rozšíření sbírky.

„Před devíti lety, ještě než muzeum v Jablunkově vzniklo, jsme začínali se třemi stovkami Biblí a různých materiálů. V současné době jsme na čísle blížícím se pěti tisícům,“ vypočetl Hamrozi, podle kterého se jedná o materiály od poloviny 16. století do současnosti. Zároveň dodal, že tento trend se zintenzivnil v posledních týdnech a měsících. Jedná se o Bible, křesťanské knihy, modlitební knihy a další zajímavosti, které úzce souvisí s křesťanstvím.

Když se ředitel zamýšlel, který z muzeálních exponátů patří opravdu za zmínku, za unikátní kousek označil knížku v řeči indiánského kmene Čeroki. „Je to jediný indiánský kmen, který má své písmo a my máme jejich Nový zákon. Navíc máme slíbený jejich tradiční hábit, který nám mají ze Spojených států amerických poslat. Do něj pak oblečeme figurínu, což může pro návštěvníky být zajímavé,“ nastínil Hamrozi a dodal, že nejvzdálenější zásilky s exponáty evidují z Číny, Panamy či Brazílie.

V muzeu se ale nesetkávají jen s písemnostmi. „Máme tady nádherný ručně vyrobený květináč. Když se na něj podíváte, je opravdu krásný, přitom jej vyráběli nevidomí lidé z Opavska. Určitě pro něj najdeme místo,“ předeslal ředitel. Dorazí však i věci, které se sem úplně nehodí, ale ani tak neskončí v popelnici. Mohou se totiž uplatnit v jiných sbírkách – a nemusí to být přímo v Jablunkově. Řeč je třeba o módních časopisech z padesátých let minulého století.

Další zprávy z regionu