Jaké byly vaše hudební začátky?

Dodnes nevím proč, ale už jako šestiletý kluk jsem v tom měl jasno: chci hrát na trumpetu. Žádný jiný hudební nástroj mě nezajímal. Takhle jsem to měl. Nejprve jsem ale musel hrát tři roky na flétnu. Až ve čtvrté třídě jsem začal hrát na trumpetu. A to mi zůstalo dodnes.

 Prozradil jste na sebe, že jste v dětství rád poslouchal dechovku…

Ano, dechovku jsem měl vždycky rád. Když jsme měli nějaké rodinné oslavy, zpívaly se u nás doma moravské písničky. Dechovek je u nás více. Když říkám dechovka, mám na mysli především jihomoravskou. Tu mám rád. I jihomoravské písničky.

 Své hudební dovednosti jste rozvíjel na konzervatoři? 

Vyučil jsem se instalatérem. Na internátě jsem měl spoustu času, a tak jsem začal hodně cvičit na trumpetu. Po vyučení jsem nastoupil na konzervatoř. Je na šest let, ale já vydržel jen čtyři roky. Po maturitě jsem skončil a nastoupil do kněžského semináře. Trumpeta mě doprovází po celý život. Při různých slavnostních mších jsem hrál společně s varhany.

 Jakým způsobem vás zlanařil dechový orchestr Jablunkovanka?

Jednou jsem sloužil pohřeb. Kluci z Jablunkovanky stáli venku před kostelem, pozdravili jsme se. Věděli o mně, že hraji na trumpetu. A tak se odhodlali a prostě mi řekli, ať přijdu ve čtvrtek večer na zkoušku. Neváhal jsem a přišel.

 Do Jablunkova jste nastoupil počátkem září. Už jste se v novém působišti rozkoukal a zabydlel?

Ano, jsem tady pátý měsíc a už se tady cítím jako doma. Moc se mi tu líbí, jsou tady fajn lidé a krásná příroda, takže do budoucna jdu s nadějí. Ke zdejšímu horskému kraji patří muzika. Mě není žádná hudba cizí, mám rád místní gorolské kapely.

 Máte stejné příjmení jako ostravsko-opavský biskup Martin David. Jste příbuzní, nebo se pouze jedná o shodu jmen?

Lidé se mě skutečně často ptají, jestli náhodou nejsme rodina. Je to ale jen pouhá shoda příjmení. S biskupem Martinem Davidem se však známe. Kdysi také hrával na trumpetu.