Myslím, že to není poprvé, co tady v nemocnici vytváříte panenku…
To máte pravdu, ale musím říct, že je to už tak dávno, že jsem na to úplně zapomněl. Takže je to pro mě vlastně skoro jako poprvé.

Máte nějaký zážitek z dětství právě z nemocničního prostředí?
Mám a musím říct, že je mou noční můrou dodnes. Bylo to hodně traumatické. Jako dítě jsem totiž snědl nějaké prášky. Byly sladké, chutnaly mi, a tak jsem jich snědl dost.
Odvezli mě proto na vypumpování žaludku a pak na pozorování. Dali mě do velké postýlky s mřížemi a se sítí nahoře. Máma tam se mnou být nemohla, to samozřejmě kdysi nebylo možné. Byl jsem tam sám a hodně jsem se bál. Když vidím vaši nemocnici, jak je přátelská, jak je samozřejmá přítomnost rodičů, tak takové to tehdy nebylo. Je to obrovský rozdíl.

Blíží se Vánoce, jaké je máte rád? Tradiční klidné, nebo plné shonu?
Asi bych vám odpověděl, že tradiční a že tradičně propadám všeobecnému shonu (směje se). Vánoce jsou pro mě velice intenzivní.

Co pohádky, ve spoustě hrajete, těšíte se?
No jéje, mám moc rád Popelku. Tam je scéna, kdy sedí u potoka a pere prádlo a Menšík se jí zeptá, co jí má přivézt. A když mu řekne, že to, co mu cvrnkne do nosu, tak to už tradičně brečím…

A brečíte i u pohádky Čert ví proč?
To ne, tam ale zase brečí moje dcerka. Ta to strašně prožívá, protože tam jsem já, jako že její táta, a děje se mi tam nějaké příkoří. A to ona nemá ráda, takže pokaždé pláče. Totéž je třeba u Anděla Páně.

Máte nějakou pohádku, bez které na svátky nemůžete být?
Asi to bude právě ta Popelka. Víte, dnes už neumíme natočit tak krásné pohádky, jako kdysi. Sám moc nevím, čím to je. Možná tím, že se točí všeho moc a rychle. Přesto je tam místo, které mi vadí. To když něžná Popelka zastřelí toho dravce, to se mi k ní nehodí…

A taky, když tam zabijí lišku, ne?
Lišku? Jo, no vidíte, to mi nikdy nedošlo.

Když jsme u těch zvířat, plave vám před Vánoci ve vaně kapr?
Ne, to ne. Tam plaval někdy naposledy za bolševika. Teď už domů přineseme rybu naporcovanou, ať se zbytečně netrápí.

A co tradice? Dodržujete?
Ano, rozkrojíme jablko, lijeme olovo. To musí být. Jinak včera jsme tady v Třinci hráli hru Fichtl, která je z doby, kdy mi bylo čtrnáct let. Hraju tam Edu, je rok 1984 a říkám tam větu: Vánoce byly letos zase na sněhu. A do toho vypadnu na chvíli z role a přidávám svou vlastní vsuvku: A to někdy v budoucnosti nebude taková samozřejmost.

A máte tedy Vánoce rád, i když jsou bez sněhu?
Mám je moc rád. Asi tak neprožívám žádné svátky. Letos jsem po dlouhé době intenzivně prožíval ještě 17. listopad. Ale to bych musel mluvit o politice a o tom, jak dopadly volby a že kvůli jejich výsledku na mě padá velký smutek. To nechci, takže raději budu myslet na Vánoce.