Pacienti a klienti si mohli zvíře pohladit, a dokonce jej odměnit pamlskem. To vše za dohledu její chovatelky a terapeutky Zuzany Gazdové. Pokud byste si mysleli, že se někdo poníka bál, opak byl pravdou. Stejně jako na terapeutického psa Jonáše, který za těmito pacienty dochází už několik měsíců, se i na malého koníka všichni těšili.

„Bát se dotknout poníka? Proč? Je příjemné cítit teplo toho zvířete. Kontakt se zvířaty mám od dětství, rodiče měli hospodářství, a dokonce mi několikrát kráva dupla na nohu tak, až jsem zaúpěla,“ vzpomínala se smíchem pětaosmdesátiletá Jolana Schwarzmannová
z Orlové. Sofinku mohla dokonce chvíli česat.

Podle terapeutky Zuzany Gazdové je zvíře v takových situacích klidné, protože je na lidi zvyklé. Poskytování terapie s koňmi podle ní vyžaduje důkladnou přípravu a certifikaci: „Koník musí splňovat požadavky na povahu, zejména co se týče klidného chování a schopnosti zvládat stresové situace, jako je například větší počet lidí v jeho blízkosti. Každých pět let musí kůň podstoupit tyto zkoušky znovu, aby bylo jisté, že je pro terapii stále vhodný,“ uvedla Gazdová. Podle ní hipoterapie prokazatelně pomáhá při léčbě širokého spektra zdravotních obtíží.

Kontakt se zvířetem aktivuje svaly
Přítomnost terapeutického koně ocenil také vedoucí fyzioterapeut nemocnice Alfréd Heckel, který vyzdvihl přínos koně z rehabilitačního hlediska.

„Takovýto kontakt se zvířetem je pro pacienta uklidňující, přijde na jiné myšlenky, protože jsou to pacienti v pokročilém věku a znají dlouhodobě jen lůžko a nemocniční prostředí, a toto je pro ně rozptýlení,“ řekl.

Připomněl také, že tato terapie má pro pacienty významný aktivační potenciál – už samotný pohyb, kdy se pacient musí napřímit, natáhnout a navázat fyzický kontakt s koněm, představuje pohybový výkon, který by pro mnohé byl běžně obtížný. Ale kontakt s koněm je motivuje. Právě proto je přítomnost koně ještě hlubším stimulem než běžná terapie se zvířaty, nejčastěji se psy. Lidé se s ním v běžném životě takto zblízka nesetkávají, a tak jde o hluboký zážitek, který má pozitivní vliv i na jejich psychický stav,“ dodal vedoucí fyzioterapeut.

Organizaci projektu zaštiťovala sociální pracovnice nemocnice Marcela Kotajná, která již v předchozích zařízeních, kde pracovala, zažila, jak silný terapeutický dopad může mít přímý kontakt pacienta s koněm.

„Klienti jsou často nadšení a přítomnost tak velkého, přesto klidného zvířete, jim přináší pozitivní podněty, které nelze nahradit jinou formou terapie. Proto jsem chtěla něco podobného zprostředkovat i pacientům v naší nemocnici,“ vysvětlila Marcela Kotajná