V čem spočívá kouzlo focení dírkovou metodou?
Tuto metodu používali lidé už ve starověku. Například Řekové a Číňané. V renesanci ji rozvinul Leonardo da Vinci. Malíři neměli k dispozici světlocitlivou vrstvu, objekt obkreslovali. O to více jsou jejich obrazy přesnější. Focení na dírkovou komoru se věnuji deset let. Kdysi jsem viděl na internetu fotografii, která mě zaujala, a tak jsem se rozhodl, že si přístroj vyrobím sám.
Přestože je váš fotoaparát na první pohled nenápadný, poutá velkou pozornost.
Základem mého fotoaparátu je krabička od zápalek. Na jedné straně je plíšek z plechovky od piva. V plíšku je dírka, skrze kterou prostupuje světlo a osvětluje film. Jako závěrka slouží obyčejný kus tvrdého černého papíru. Součástí aparátu jsou dvě špulky, v jedné je film neexponovaný, v druhé exponovaný. Celý aparát je oblepený černou izolační páskou, aby do něho nevnikalo zvenčí parazitní světlo. Doplňuje ho držák s nástavcem, aby bylo možné fotoaparát položit na stativ. Aparát je malý, nosím ho prakticky pořád u sebe.
Kolik fotografů u nás nebo ve světe se věnuje focení dírkovou metodou?
Nejsme organizovaní, ale jednou za dva roky se pravidelně setkáváme na polském Festivalu dírkové fotografie v Jastrzebie Zdróji. Díky tomu udržují kontakt fotografové z různých zemí, třeba i z Ameriky. Dá se říct, že jsme celosvětová komunita. Osobně se znám s několika kolegy z Moravy a Slezska, v ČR je nás asi 20 až 50. Co autor, to jiný typ fotoaparátu a jiný typ zpracování snímků. Časem už fotograf pozná svého kolegu podle fotky. Pokud vím, z kruhu mých známých krabičku od zápalek používám pouze já.
