Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu) je strategický dokument Evropské unie, který zastřešuje velmi široký soubor politických iniciativ a nástrojů, jejichž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální. Jde o celospolečenskou změnu, která dopadne na život všech Evropanů. Více Filip Hájek přiblížil v rozhovoru.
Představte na úvod Ocelářskou unii.
Jsme asociace, která hájí zájmy českých a slovenských výrobců a zpracovatelů oceli. Našim členům přinášíme informace o dění na národní, evropské i celosvětové úrovni v oblasti ekologie, energetiky, obchodu či norem a zpracováváme různé odvětvové statistiky.
Do naší členské základny spadají i vzdělávací a výzkumné instituce, jsme aktivním členem např. Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR, evropského ocelářského sdružení Eurofer a světové ocelářské asociace Worldsteel Association.
Green Deal se rozběhl před pěti roky…
Předně je nutné si uvědomit, že ocel je obchodovaná na světovém trhu. To znamená, že jakýkoliv cenový výkyv směrem nahoru může vést k oslabení konkurenceschopnosti.
Green Deal, který nemá ve světě obdoby, obsahuje vysoké environmentální ambice, jejichž plnění znamená enormní investiční, provozní a další náklady pro evropské výrobce. Problém je, že vedle těchto ambicí a souvisejících nákladů není nastavena adekvátně navýšená ochrana konkurenceschopnosti, která by místním firmám zajistila rovné hřiště s mimoevropskými výrobci.
Ovšem pravidla se mění za pochodu.
Green Deal se rozběhl a nám nezbývá, než se tomu přizpůsobit. Oceláři po celé Evropě, včetně těch českých, chystají nebo již realizují významné dekarbonizační a ekologizační projekty.
Není to ale jen o těchto rozhodnutích. Pro úspěšnou transformaci je nutné vytvořit určité podmínky, které mnohdy nejsou v jejich rukách, ale jsou ryze politického charakteru. To se bohužel mnohdy neděje.
Ano, Green Deal je dynamický. Legislativa a v ní obsažené požadavky a podmínky neustále bobtnají, takže firmy mnohdy ani neví, zda to, co platí dnes, bude platit i za rok, protože může dojít k nějaké další změně. A nejistota je noční můrou pro podnikání.
Jedna věc je jistá. Green Deal je nezastavitelný, už se do něj investovalo tolik finančního a politického kapitálu, že ani nové výsledky evropských voleb s tím moc nenadělají. Možná, a v to doufáme, do něj ale vnesou více realismu a oslabí dosavadní idealismus, nezřídka ignorující reálné možnosti a dopady průmyslu.
Usilujeme o tzv. Industrial Deal, který bude postaven na roveň Green Dealu, a zajistí průmyslu konkurenceschopnost a potřebné podmínky.
Nechybí právě ochraně průmyslu a jeho zájmů v rámci Green Dealu politická podpora?
Myslím si, že například podpora ze strany velké části našich europoslanců je ve srovnání s některými zeměmi celkem dobrá. Podobně jako oceláři, jsou mnozí z nich smířeni se zelenou transformací, ale současně vnímají nebezpečí přílišného utahování pomyslných šroubů a snaží se mu zabránit.
Stejně tak se většinou dá komunikovat a nastoupit na jednu loď i s ministerstvy, ale rozhodně to dnes není pravidlo. Musíme si však uvědomit, že Česká republika je na velkém evropském poli spíše malým hráčem a sama zápas nikdy nevyhraje.
Hodně se mluví i o Číně…
Čína jednoznačně dominuje světovému trhu s ocelí. Podíl její produkce na globální výrobě postupně roste, naopak u Evropy a Ameriky podíl pozvolna klesá. Čína navíc investuje do nových oceláren i v jiných zemích Asie. Vyrábí se více oceli, než se spotřebuje, a o to menší je pak problém dovézt k nám levnější ocel, zvláště pokud se např. evropský průmysl ocitne v krizi či má prostě svou „slabší chvilku“.
Čína je svým způsobem samostatný hráč. Moc dobře si uvědomuje slabiny svých silných soupeřů, od kterých se na jednu stranu velmi rychle učí, na stranu druhou okamžitě umí využít jejich chyb. I Číňané vědí, že budou muset reálně nastoupit do zeleného vlaku s názvem „dekarbonizace“, který bude mít postupně stanice ve všech koutech světa. Svědčí o tom už některé dnešní projekty.
Oproti EU mají však k zelené transformaci lepší nejen geografické podmínky, ale zcela jistě tam i politická a finanční podpora projektů bude daleko jednodušší – bez zbytečných vedlejších požadavků, nákladů atd.
Pokud tedy bude někdy oficiálně existovat celosvětově uznávaný pojem „zelená ocel“, obávám se, že ta čínská bude pravděpodobně opět levnější. Rád bych se mýlil. Jedno však mohu říct s naprostou jistotou: Čína nikdy nedopustí, aby na úkor zelených ambicí neprosperoval či dokonce padl její průmysl. O takovém smýšlení mě, alespoň zatím, EU úplně nepřesvědčila. Věřme ale v lepší zítřky.
