Systém v Indonésii zatím chybí. Tamější nevládní organizace proto dlouhodobě žádají spuštění registru, který by potřebná data důkladně shromažďoval a transparentně poskytoval. S tím má Česká republika zkušenost od roku 2002, kdy zákonem vznikl IRZ. Provozy napříč republikou do něj mají povinnost hlásit všechny relevantní úniky a přesuny více než devadesáti znečišťujících látek.

Nechyběl ani pohled průmyslu. Ten na pozvání společnosti Arnika přinesl Radim Klimša, vedoucí odboru ochrany životního prostředí Třineckých železáren.

„Registr vnímáme jako nástroj, který může snížit negativní dopady průmyslových provozů na životní prostředí. Díky jeho zavedení jsme získali podrobné údaje o polutantech, a můžeme se také porovnávat s ostatními provozy v rámci České republiky. Z měření je zřejmé, že emise znečišťujících látek se zavedením PRTR výrazně snížily,“ uvedl Radim Klimša. Dodal, že Třinecké železárny dlouhodobě usilují o snižování svého negativního vlivu na životní prostředí ve třech prioritních oblastech: ochrana ovzduší, ochrana vod a nakládání s odpady – a v současnosti se k nim přidala i ochrana klimatu Země a s tím spojená snaha o snižování uhlíkové stopy.

„Za uplynulé období se naší společnosti podařilo dosáhnout výrazných úspěchů zejména v oblasti ochrany ovzduší. Například naše emise prachu jsme za posledních 10 let snížili díky významným investicím do této oblasti přibližně o 86 procent. Velmi hospodárně nakládáme také s vodou, na všech provozech máme zavedeny uzavřené vodní okruhy umožňující recirkulaci vod. Minimalizujeme také množství vznikajícího odpadu, a to využitím vedlejších produktů zpět ve výrobě, zpracováním do certifikovaného výrobku či separací jednotlivých druhů odpadů,“ upřesnil Klimša.

Konference se konala v rámci projektu Transparent Pollution Control In Indonesia financovaného Evropskou unií, spolufinancovaného v rámci programu Transition Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a za podpory švédského Sigrid Rausing Trust.