Z příslušných ustanovení občanského zákoníku totiž vyplývá, že vlastník zvířete nahradí škodu jím způsobenou, ať již bylo pod jeho dohledem, nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, případně se zvíře zatoulalo nebo uprchlo. Jedná se o tzv. odpovědnost objektivní, tedy vlastník zvířete odpovídá za škodu zvířetem způsobenou, aniž by bylo nutno zkoumat jeho zavinění. Zároveň zde nejde pouze o situace, v nichž dojde k nějakému nežádoucímu, neočekávatelnému či nezvladatelnému chování zvířete; nevyžaduje se ani porušení právní povinnosti jeho vlastníkem. Podstatné je, zda byla škoda způsobena zvířetem, tedy tím, že se projevily jeho specifické vlastnosti.
U některých vymezených kategorií zvířat (domácích zvířat, které vlastníku slouží k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením) se však povinnosti k náhradě škody lze zprostit v případě, že vlastník (příp. osoba, které zvíře svěřil) prokáže, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti.
Nelze však opomenout i tu skutečnost, že osoba, jíž byla škoda způsobena (poškozený), může k samotné škodě přispět svým jednáním. K tomuto se blíže vyjádřil i Nejvyšší soud (NS) v rámci svého rozhodnutí (25 Cdo 3486/2023) při posuzování konkrétní situace, kdy se poškozená v rámci organizované akce rozhodla jet na koni a absolvovat s ním též přeskoky přes překážky. Při přeskoku jedné z překážek se však poškozená neudržela v sedle, spadla na zem a byla koněm pošlapána. NS zde mimo jiné shrnul své dřívější závěry, a sice, že odpovědnost vlastníka může být v závislosti na konkrétních skutkových okolnostech případu limitována či dokonce vyloučena, bude-li prokázáno, že na vzniku škody se zčásti nebo zcela podílely okolnosti přičitatelné poškozenému. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, aniž by bylo podstatné, zda jde o zavinění a v jaké formě (úmysl, nedbalost), rovněž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti. Při posuzování odpovědnostních vztahů pak nutno brát v potaz vědomé převzetí kontroly nad zvířetem a vystavení se rizikům s tím spjatým (tedy do určité míry jde o jednání na vlastní nebezpečí).
