Odpovědnost prodávajícího za vady při prodeji ojetého vozidla

V nedávném usnesení Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 25 Cdo 1302/2024) byla řešena otázka odpovědnosti prodávajícího za vady použitého motorového vozidla.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Tento případ přináší několik zásadních závěrů, které mohou mít širší důsledky pro všechny, kdo se při koupi použitého zboží, a zejména automobilu, setkají s problémy týkajícími se záruky a vad.

V tomto případě žalobce, který zakoupil od žalovaného ojeté vozidlo, narazil na poruchu motoru, konkrétně zadření vodní pumpy, která vedla k vážnému poškození rozvodového mechanismu. Žalobce tvrdil, že vozidlo bylo již při koupi vadné, a požadoval vrácení kupní ceny. Naopak, prodávající argumentoval tím, že se jednalo pouze o běžné opotřebení vozidla a odmítl odpovědnost za vady.

Nejvyšší soud v této souvislosti, v souladu se svou předchozí judikaturou, potvrdil, že prodávající odpovídá za vady použitého zboží, pokud tyto vady zamezují věci plnit svůj účel, pro který byla určena. U ojetých vozidel však platí, že prodávající odpovídá pouze za vady, které neodpovídají běžnému opotřebení a stáří vozidla. V tomto případě se porucha vodní pumpy neprokázala být vadou, ale běžným opotřebením, což znamená, že žalobce neměl nárok na odstoupení od smlouvy.

Nejvyšší soud dále zdůraznil, že opotřebení věci, které odpovídá jejímu stáří, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání, nelze považovat za vadu, která by zakládala odpovědnost prodávajícího. Zejména u starších vozidel je běžné, že některé součásti mohou vykazovat známky opotřebení, ale nejsou považovány za závady, které by měly vliv na provozuschopnost vozidla.

Prodávající v tomto případě v příloze kupní smlouvy uvedl doporučení, aby po koupi vozidla došlo k výměně vodní pumpy. Tento krok byl považován za preventivní údržbu, a nikoli za uznání vady, která by činila vozidlo neschopné provozu. Upozornění na nutnost výměny části vozidla, které je součástí běžného údržbového procesu, nelze považovat za skrytou vadu.

Žalobce také namítal, že upozornění o výměně rozvodů a vodní pumpy v příloze ke kupní smlouvě nebylo dostatečně jasné a mohlo spotřebitele uvést v omyl. Nejvyšší soud se však touto námitkou nezabýval, protože rozhodující bylo, že vozidlo bylo v době prodeje způsobilé k provozu (žalobce najel ještě 1790 km), a porucha pumpy byla běžným opotřebením.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ukazuje, jak důležité je při koupi ojetého vozidla detailně posoudit nejen jeho technický stav, ale i všechny související právní aspekty, včetně podmínek uvedených v kupní smlouvě.

Další zprávy z regionu