Nelze totiž nikdy zcela vyloučit, aby dotyčná osoba nepodlehla pokušení tyto prostředky využít pro svou vlastní potřebu, byť jen na krátkou dobu, s úmyslem prostředky posléze vrátit. V tomto kontextu hovoříme o tzv. svémocném úvěru a možných trestněprávních důsledcích s ním spojených; především pak o trestném činu zpronevěry.
Trestného činu zpronevěry se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (NS) pak vyplývá, že za „přisvojení si cizí věci“ je zpravidla třeba považovat jednání pachatele spočívající v tzv. svémocném úvěru (tj. v neoprávněném zapůjčení si peněžních prostředků, jež mu byly svěřeny), a to i v případě, že má v úmyslu zapůjčené finanční prostředky vrátit, avšak jejich vrácení je závislé na budoucí nejisté okolnosti. Zpronevěry se totiž dopustí i pachatel, který sice má úmysl zapůjčené peníze vrátit, avšak vzhledem ke své majetkové a finanční situaci si musí být vědom toho, že tak nebude schopen učinit ve velmi krátké době, prakticky ihned (3 Tdo 605/2024).
Svémocný úvěr se vyznačuje tím, že daná osoba jedná pod tlakem okamžité potřeby peněz, sama peníze na uspokojení své potřeby jinak má, ale okamžitě je nemá k dispozici (např. je má odložené doma, uložené v bance apod.), takže je schopna peníze ihned nebo v nejbližší době vrátit a také je v tomto limitu skutečně vrátí. Nicméně, z judikatury NS plyne, že posoudit použití peněžních prostředků jako pouhý svémocný úvěr lze jen výjimečně. Navíc, i pokud by v těchto výjimečných případech nebyla dána odpovědnost trestněprávní, jiný druh odpovědnosti není vyloučen. Opačný přístup by totiž mohl vést k tomu, že by kdokoliv používal cizí svěřené peněžní prostředky podle vlastního uvážení, aniž by je mohl vrátit bez zbytečného odkladu oprávněné osobě.
Spoléhat na to, že svémocný úvěr představuje jednoduché řešení složité finanční situace je tak nejen krátkozraké, ale také ve valné většině případů naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry (to např. ilustrují případy zaměstnance, který bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele vybral finanční prostředky z účtu zaměstnavatele nebo předsedy organizace, jenž pod záminkou zápůjček převedl část svěřených finančních prostředků na svůj soukromý účet; i když je poté vrátili).
