Z logiky věci vyplývá, že o bezdůvodné obohacení nepůjde za situace, kdy dlužník bude věřiteli plnit dluh na základě platně sjednané smlouvy, včetně plnění předčasného či pozdního. Dlužník se nemůže dovolávat toho, že plnil více, než je např. obvyklá cena věci, a to s odkazem na bezdůvodné obohacení.

Bezdůvodné obohacení dále nevzniká tehdy, kdy jedna osoba, ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, poskytne majetkový, popř. jiný prospěch, v důsledku čehož dojde k obohacení jiného, včetně situací, kdy obdaruje druhou osobu bez úmyslu se právně vázat v podobě smlouvy. K názornému příkladu můžeme využít účast na přátelské či sousedské výpomoci. Některý z přátel se stěhuje do nového bytu a ostatní se rozhodnou, že mu s vyklizením bytu pomohou, aby nemusel platit „stěhováky“. Tito přátelé nemohou očekávat, že by jim stěhující se osoba na oplátku něco poskytla, či dokonce to po ní vyžadovat.

Další situace, kdy nebude možno hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení, je plnění promlčeného dluhu. V důsledku promlčení totiž pohledávka věřitele nezaniká, nýbrž zůstává existovat v podobě tzv. naturální obligace. Věřitel si pak splnění promlčené pohledávky nemůže vynutit soudní cestou, pokud dlužník podá námitku promlčení. V případě, že dlužník promlčenou pohledávku věřitele, resp. dluh splní, nemůže požadovat takovéto plnění zpět z titulu bezdůvodného obohacení.

4Častým příkladem situace, na kterou nelze aplikovat institut bezdůvodného obohacení, je zasílání tzv. reklamních vzorků (parfémy, krémy atp.) obchodními společnostmi v rámci „vábení“ potenciálních klientů, nemluvě o tom, když za tyto vzorky chtějí zaplatit. V takovýchto případech není nutno těmto obchodním společnostem nic platit či posílat zprávu, že takovýto vzorek nechceme, popř. jiným způsobem se snažit o navázání zpětného kontaktu, jelikož to většinou vede k dalšímu „obtěžování“ oslovovaných osob v rámci těchto obchodních praktik.