Pokud tedy nechceme dědit, a to z jakéhokoliv důvodu, můžeme využít jeden ze tří zákonem stanovených způsobů, v žádném případě tedy nestačí hodit pozvánku od notáře do koše.
Prvním z nich je institut zřeknutí se dědického práva. Dědického práva je možné se zříci již dopředu, a to smlouvou se zůstavitelem za jeho života. Smlouva musí mít formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu, zrušena však může být i v běžné písemné formě. Je potřeba upozornit, že zřeknutí se dědického práva působí i vůči potomkům dědice, nebude-li ve smlouvě samotné sjednáno jinak. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti. Zřekne-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, platí toto zřeknutí jen v případě, že se tato osoba skutečně stane dědicem.
Druhým způsobem, jak docílit toho, že nebudeme dědit, je využití institutu odmítnutí dědictví. Na rozdíl od zřeknutí se dědického práva se v případě odmítnutí dědictví jedná o jednostranné právní jednání. Musí být učiněno bez jakýchkoliv podmínek a výhrad (s výjimkou nepominutelného dědice, který může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu), a lze ho uplatnit až po smrti zůstavitele v rámci probíhajícího dědického řízení zákonem stanoveným způsobem a ve stanoveném termínu. Odmítnout dědictví je možné výslovným prohlášením vůči soudu, a to do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o tomto právu a jeho následcích. Má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, prodlužuje se tato lhůta na měsíce tři. Uplynutím zákonné lhůty právo zaniká.
Posledním způsobem je institut vzdání se dědictví. Dědic, který dědictví neodmítnul výše popsaným způsobem, se ho může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice, který však s tímto musí souhlasit, jinak se k tomuto jednání nepřihlíží. Učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. V případě, že dědic, který se dědictví vzdal, byl obtížen tzv. příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, není vzdáním se dědictví zbaven této povinnosti.
