Předchozí způsob stanovení dovolené byl vázán na odpracované směny, a to bez ohledu na jejich délku. Problém nastával např. u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, např. jeden pracovní týden délka směny činila 9 hodin a další týden pouze 6 hodin. V takovém případě bylo výhodou čerpat dovolenou v pracovní den, na který připadla směna v délce 9 hodin.

Nová právní úprava zrušila dovolenou za odpracované dny a rozeznává pouze dovolenou za kalendářní rok (nebo jeho poměrnou část) a dodatkovou dovolenou. Pro uvedené druhy dovolených platí, že jsou vyjádřeny v hodinách. Výše nároku zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok (nebo jeho poměrnou část) tak bude záviset od délky týdenní pracovní doby zaměstnance, výměry dovolené a také skutečné době, kterou zaměstnanec odpracoval. Výsledný nárok bude zaokrouhlován na celé hodiny nahoru.

Pro zaměstnance s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou s pravidelnou délkou pracovní směny (zpravidla 8 hodin týdně) novela fakticky nic významného nepřináší. Pro zaměstnance, kteří však mají pracovní dobu rozvrženou nerovnoměrně, by měl být nový způsob výpočtu dovolené v hodinách spravedlivější, protože je závislý nikoli na směnách, ale na odpracovaných hodinách.

Nově jsou také dány podmínky pro případné prodloužení dovolené, jestliže zaměstnanec odpracuje za kalendářní rok více než 52násobek své stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby. V takovém případě se prodlouží délka dovolené vždy o 1/52 za každou další odpracovanou stanovenou nebo kratší týdenní pracovní dobu. Jestliže se zaměstnanci v průběhu kalendářního roku změní délka jeho týdenní pracovní doby, pak délka dovolené bude záviset od poměru odpovídajícího délkám jednotlivých období s rozdílnou délkou týdenní pracovní doby.

Počítání dovolené v hodinách neznamená, že by snad mohl zaměstnanec čerpat dovolenou například po dvou hodinách. Dovolená se v zásadě čerpá v celých směnách, výjimečně může zaměstnavatel se souhlasem zaměstnance určit dovolenou kratší, musí se však jednat alespoň o polovinu směny.