I nadále je tak možné před správními orgány nebo orgány činnými v trestním řízení odepřít podání vysvětlení nebo svědecké výpovědi. To však pouze za předpokladu, že by tím byla osoba blízká vystavena nebezpečí trestního stíhání a ve správním řízení nebezpečí stíhání pro správní delikt.

„Výmluva na osobu blízkou“ však nepředstavuje jakéhosi pomyslného žolíka, kterým lze nad těmito orgány vyzrát, jelikož ty se zpravidla budou pídit po tom, zda zde důvod pro odepření podání vysvětlení/výpovědi skutečně je. Co se však trestního stíhání týče, lze jej v případě vyjmenovaných trestných činů zahájit jen se souhlasem poškozeného, pokud jsou poškozený a pachatel osobami blízkými. V praxi je tento nesouhlas často využíván např. u trestných činů, jako je ublížení na zdraví z nedbalosti.

Výčet práv pojících se s osobou blízkou v jednotlivých oblastech tím však nekončí. Lze tak např. prostřednictvím osoby blízké vyslovit souhlas k zásahu do fyzické integrity osoby, pokud je tato sama není schopna vyjádřit. Zjevné porušení dobrých mravů obdarovaným vůči osobě dárci blízké může být za určitých okolností důvodem pro odvolání daru pro nevděk.

Kdo ale osobou blízkou vlastně je? Dle občanského zákoníku se jedná o příbuzné v řadě přímé (tedy rodiče, prarodiče, děti atd.), sourozence, manžela nebo partnera v registrovaném partnerství a dále také osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Osobami blízkými však mohou být i další osoby v rodinném nebo obdobném poměru, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní – tedy v zásadě například osvojitelé a osvojenci, druhové nebo velmi blízcí přátelé. Také člen statutárního orgánu právnické osoby je vůči této právnické osobě osobou blízkou.

Takto je tento pojem chápán také dle správního řádu ve správních řízeních, avšak v trestním řízení je částečně zúžen.