To však může mít někdy za následek to, že právní a biologický otec dítěte jsou dvě odlišné osoby nebo jsou v této rovině alespoň pochybnosti.
Podobným případem se zaobíral také Ústavní soud v rozhodnutí I. ÚS 1858/23-2 ze dne 13. 2. 2024. V uvedené záležitosti se totiž možný biologický otec dítěte domáhal provedení DNA testů, které by jednou provždy odpověděly na otázku, zda je biologickým otcem tříletého dítěte on, či nikoliv a zároveň se domáhal toho, aby mu byl s jeho tvrzeným dítětem umožněn styk.
V dané věci však tento možný biologický otec neuspěl v žádném z řízení, které se vedly u Městského osudu v Brně, u Krajského soudu v Brně a ani ve shora uvedeném řízení před Ústavním soudem, který jeho ústavní stížnost zamítnul.
Ústavní soud zde totiž vycházel z toho, že obě varianty (tedy zda má, nebo nemá být určeno otcovství provedením DNA testu) s sebou nesou svá negativa, a je tak třeba zhodnotit, která varianta nejvíce odpovídá zájmům dítěte.
Soud jednak dospěl k tomu, že situace, kdy se dítě potenciálně v budoucnu dozví o tom, že vyrůstalo v nepravdě, či dokonce možná ve lži, může negativně ovlivnit jeho budoucí vztahy s právními rodiči a obecně je v zájmu dítěte, aby mohlo odpovědět na fundamentální otázky týkající se jeho identity a role ve světě.
Oproti tomu však soud zhodnotil, že tato otázka není záležitostí, která by tříleté dítě akutně tížila, a že dítě v současné době vyrůstá se svou matkou a právním otcem, který k němu navzdory možným pochybnostem o pokrevním poutu přistupuje jako k vlastnímu dítěti. Právě zde pak soud vyslovil, že právní otec, který možná žije v nejistotě o tom, zda je i otcem biologickým, se stále drží určité naděje a zjištění, že není biologickým otcem, by mohlo vyústit v naprostý rozpad rodinného zázemí tříletého dítěte a v negativní změnu přístupu právního otce k dítěti (třebaže by se jednalo o zcela neúmyslnou a podvědomou změnu přístupu).
Ústavní soud proto tuto věc uzavřel tak, že se daná otázka může znova otevřít v budoucnu, až bude dítě starší. Tedy v době, kdy pro něj bude otázka vlastní identity palčivější, avšak ne v době, kdy je pro dítě klíčovým faktorem to, že má pečujícího otce, třebaže nemusí být otcem biologickým.
