Nutno poznamenat, že osoba oprávněná odepřít svědeckou výpověď musí být o tomto svém právu vždy řádně poučena, a to před každým výslechem, přičemž svědek se musí jednoznačně vyjádřit, zda tohoto práva využívá či nikoli. Pokud svého práva využije, nepostačuje, aby vyslýchajícímu orgánu pouze odcitoval příslušné zákonné ustanovení. Svědek musí být poněkud konkrétnější. Jako vodítko nám opět poslouží soudní praxe Ústavního soudu (ÚS).
V konkrétním případě totiž svědek po úvodním poučení uvedl, že není v blízkém vztahu k žádné z obviněných osob a vypovídat bude. Po výzvě, aby nejprve sám uvedl vše, co k věci ví, přečetl svědek stručné prohlášení, načež uvedl, že dále vypovídat nebude. Ani po opětovné výzvě a poučení o možných následcích neuvedl konkrétní zákonný důvod pro odmítnutí výpovědi. Následně mu byla policejním orgánem uložena pořádková pokuta, která byla soudem potvrzena. Svědek se pak v rámci své obrany např. hájil tím, že neměl povinnost specifikovat osobu či situaci, kvůli níž využil svého práva nevypovídat; že odporuje zásadám právního státu, aby policejní orgán hodnotil, zda existují důvody pro odepření výpovědi. Dle jeho názoru zcela postačuje, že odkáže na příslušný paragraf trestního řádu (III.ÚS 2663/25).
ÚS však svědka poměrně jasně uvedl do kontextu limitů práva odepřít výpověď. Zda jsou důvody pro odepření výpovědi naplněny, totiž musí posoudit nezávislý orgán, nikoliv sama vypovídající osoba (neboť tím by došlo k faktickému popření základní obecné povinnosti vypovídat). Takovým orgánem je policejní orgán a zejména soud, na který se může dotčená osoba obrátit.
Chce-li vyslýchaná osoba odepřít výpověď, musí k tomu uvést skutečnosti, z nichž dostatečně konkrétně vyplyne naplnění některého ze zákonných důvodů pro odepření výpovědi. Paušální odkaz na právní skutečnost (např. ustanovení trestního řádu) nebo skutkovou okolnost (např. neurčité tvrzení o blízkém vztahu) nepostačuje.
Jakkoliv nelze svědkovi upřít možnost (ne)odpovědět (s uvedením konkrétního důvodu, jak bylo uvedeno výše) toliko na některé otázky, není svědek oprávněn odmítnout vypovídat vcelku o všech položených otázkách, zvláště pokud mu otázky dosud ani nebyly položeny.
