Nadační fond je právnickou osobou založenou jednostranným právním jednáním zakladatele k hospodářsky či společensky užitečnému účelu. Takovéto zákonné vymezení účelu ponechává zakladatelům poměrně široké možnosti v otázce nastavení pravidel pro nakládání s majetkem vloženým do nadačního fondu. Účel nadačního fondu tak může být veřejně i soukromě prospěšný, může směřovat pouze k poskytnutí plnění určité osobě, či skupině osob apod. Zakladatel je však při stanovení účelu limitován například tím, že tento nesmí být v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Nadační fond (stejně jako nadace) nesmí být založen výlučně za účelem podnikání.
Nadační fond lze rovněž založit na základě zakládací listiny (projev vůle zakladatele za života) nebo pořízením pro případ smrti (např. závěť). Zákon však pro tyto nestanoví povinně formu notářského zápisu, nicméně tuto formu lze z pohledu právní jistoty zakladatele doporučit. Jeden ze základních rozdílů mezi nadací a nadačním fondem představuje skutečnost, že nadační fond je považován za útvar dočasného charakteru oproti nadaci, která má charakter trvalý.
U nadačního fondu oproti nadacím zákon nestanoví žádnou vkladovou povinnost, nadační fond ani nevytváří nadační jistinu (u nadací min. 500.000,- Kč). Majetek nadačního fondu (soubor vkladů a darů) nemusí splňovat požadavek trvalého výnosu a může být i zcela spotřebován. V zásadě nejfrekventovanějším způsobem použití majetku nadačního fondu je poskytování nadačních příspěvků. Nadační fond pak může rozdělovat nadační příspěvky i osobám, které jsou členem jeho orgánů, zaměstnancům, či svému zakladateli.
Nadační fond vzniká zápisem do nadačního rejstříku. Pokud to připouští zakladatelské právní jednání, může se nadační fond změnit na nadaci. Jedná se zejména o případy, kdy lze z fungování nadačního fondu dovodit předpoklad jeho dlouhodobé existence. Výhodou nadačního fondu je dále např. menší administrativní náročnost nebo větší flexibilita v otázce vnitřního uspořádání.
