Trestní právo a trestní odpovědnost jsou tzv. ultima ratio – krajním prostředkem, což trestní zákoník vyjadřuje v podobě zásady subsidiarity trestní represe: „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“ S ohledem na závažnost dopadů trestněprávní odpovědnosti je však záhodno na ni výslovně poukázat.
Typickým trestným činem, jehož skutkovou podstatu je možné naplnit veřejným příspěvkem či komentářem v internetové diskusi či diskuzi na sociální síti, je v tomto ohledu trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, kdy tento trestný čin zjednodušeně řečeno spočívá právě v hanobení rasy, národa, jazyka, etnické skupiny nebo skupiny osob pro jejich skutečnou či domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, vyznání či politickému přesvědčení.
Dalším typickým trestným činem je trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, který spočívá v jednáních cíleně vytvářejících nenávist vůči těmto osobám. Oba tyto trestné činy obsahují kvalifikované skutkové podstaty, za které lze uložit trest odnětí svobody až na 3 léta, které právě spočívají ve spáchání těchto trestných činů mj. prostřednictvím veřejně dostupné počítačové sítě (internetu) či jiným obdobně účinným způsobem.
V současné době se taktéž lze setkat i s příspěvky na sociálních sítích, jejichž umístění je možné za splnění dalších předpokladů, mj. jejich dostatečně závažné společenské škodlivosti a úmyslu, označit za jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy. Nakonec je nutné zdůraznit, že skutkové podstaty výše uvedených trestných činů počítají s úmyslným zaviněním.
Jakkoliv se trestní odpovědnost uplatní pouze u těch nejzávažnějších úmyslných jednání výše popsaného charakteru, tak nelze v tomto směru doporučit nic jiného, než odpovědný přístup k tvorbě obsahu svých příspěvků a komentářů na sociálních sítích.
