Vměšovat se do cizích záležitostí obecně není příliš vhodné, vzhledem k tomu, že i ty nejlepší úmysly mohou někdy vést k nepředvídaným následkům. Zákonná úprava nám popisuje, za jakých okolností může k nepřikázanému jednatelství docházet, a stanovuje základní parametry vztahu mezi nepřikázaným jednatelem a osobou, v jejíž záležitosti je jednáno.
Nepřikázané jednatelství, které je právem dovoleno, zahrnuje situace, kdy někdo odvrací bezprostředně hrozící újmu na majetkových, popř. i na nemajetkových hodnotách jiné osoby, bez toho, aniž by k takovému jednání měl, resp. si mohl opatřit předchozí souhlas (jedná se o tzv. nutné nepřikázané jednatelství). Nepřikázanému jednateli je pak přiznávána náhrada účelně vynaložených nákladů, a to i tehdy, pokud nedojde ke kýženému výsledku (např. osoba se snaží zabránit požáru cizího auta, nicméně to se ji nepodaří a auto shoří).
Dalším příkladem nepřikázaného jednatelství je jednání nepřikázaného jednatele ve prospěch cizí osoby v úmyslu obstarat její záležitost, a to bez jejího souhlasu, přestože se tento souhlas snažil získat. Zde je nutno poměřovat objektivní míru užitku, který má cizí osoba z jednání nepřikázaného jednatele. Pokud takové jednání vedlo k převážnému užitku (tj. zlepšení poměrů cizí osoby), hovoříme o jednání ve prospěch cizí osoby a nepřikázaný jednatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů do výše užitku z takového jednání. Nemá však nárok na náhradu těchto nákladů, pokud nebylo dosaženo stanoveného výsledku. V případě, že jednání nepřikázaného jednatele nepřineslo převážný užitek, tak zde nevzniká právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, navíc cizí osoba může požadovat, aby nepřikázaný jednatel uvedl vše do původního stavu, popř. nahradil škodu.
Za nedovolené nepřikázané jednatelství považujeme situace, kdy sice nepřikázaný jednatel jednal v úmyslu obstarat cizí záležitost, ale přes výslovný nesouhlas cizí osoby, případně v situaci, kdy se před jednáním ani neobtěžoval od cizí osoby souhlas získat.
