SRO je široce využívanou formou zejména díky variaci účelů, pro které může být založena, tj. ziskový či neziskový (kultura, charita, sport atd.) účel, malým administrativním, osobním a v podstatě též finančním nárokům týkajícím se jejího založení nebo širokému záběru od malých dynamických start-upů přes středně velké odvětvově zaměřené podniky až po velké holdingy. Tomu odpovídají i data českého statistického úřadu, podle nichž bylo k 31. 12. 2017 registrováno 482 658 obchodních společností, z čehož 26 197 bylo akciových společností a zbytek ve valné většině případů tvořily právě SRO.

SRO fakticky není bez dalšího čistě kapitálovou společností, protože i zde nacházíme prvky typické pro osobní společnosti, jako např. ručení společníků za dluhy společnosti.

SRO, jak už její název napovídá, je společností, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili svou vkladovou povinnost podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku, kdy byli věřiteli vyzváni k plnění.

Z této zákonné definice nám právě vyplývá omezené ručení společníků v návaznosti na jejich vkladovou povinnost. SRO je totiž ze zákona povinna vytvářet základní kapitál – tento si můžeme zjednodušeně představit jako určitý finanční „polštář“, aby osoby, popř. osoba zakládající společnost měla určité prostředky na její rozjezd a počáteční aktivity. Vzhledem k tomu, že nyní základní kapitál může tvořit pouze 1,- Kč, oproti dřívějším 200 000,- Kč, je v zásadě ponecháno na uvážení společníků, s přihlédnutím k povaze činností, které budou na začátku v SRO vykonávat, aby do společnosti vložili vklad ve výši odpovídající jejich zájmům.

Zákonné ručení do výše nesplacené vkladové povinnosti však není jediným ručením – v tomto směru je potřeba zmínit možnost soudu rozhodnout o ručení společníků v případě úpadku SRO, popř. situaci ručení společníků po zániku společnosti do výše jejich podílů na tzv. likvidačním zůstatku.