Insolvenční zákon stanoví, že insolvenční soud oddlužení neschválí, pokud v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Takovouto skutečností je zejména ta, že dlužník není veden poctivým záměrem. Dlužník svým způsobem musí přesvědčit insolvenční soud o tom, že jeho snaha o vymanění se z dluhové spirály je opravdová, že bude plnit svědomitě své povinnosti v rámci oddlužení, a že se poctivě vypořádá s věřiteli, oproti předcházejícímu neutěšenému stavu (tj. např. dřívější řetězení úvěrů dlužníkem). Poctivost dlužníka představuje jeden z ústředních principů v rámci oddlužení, a proto je insolvenčním soudem zkoumána při povolení oddlužení, při posouzení toho, zdali má být oddlužení schváleno, a také, při splnění podmínek i po skončení insolvenčního řízení, jako důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytků dluhů. S ohledem na skutečnost, že nepoctivý záměr není jako takový vymezen, vždy je nutno na tento usuzovat dle konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.
Soudní praxe zároveň poskytuje vodítka k tomu, co lze považovat za nepoctivý záměr dlužníka. V tomto směru lze např. odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 162/2022. Z tohoto rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že soudy dovodily nepoctivý záměr dlužníka v případě, kdy dlužník upřednostňoval placení pohledávek vybraných věřitelů, zatímco dlouhodobě nehradil dluhy veřejnoprávní a dluhy spojené s užíváním bytu ve svém vlastnictví; dále, že v seznamu majetku neuvedl veškerý svůj majetek; a také, že nevynakládá veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů, když je dlouhodobě nezaměstnaný (bez nároku na podporu v nezaměstnanosti) a přes opakované výzvy insolvenčního soudu nedoložil, z jakého důvodu si není schopen zajistit příjem. Na nepoctivý záměr dlužníka lze poukázat i tehdy, pokud před zamýšleným podáním návrhu na povolení oddlužení si dlužník tzv. „nabere“ dluhy, kdy je zároveň zjevné, s ohledem na jeho majetkové poměry, že tyto nebude schopen splácet.
