Odpovědnost za schůdnost chodníků

Množství sněhové nadílky na komunikacích vybízí k větší opatrnosti, přičemž zhoršeným povětrnostním podmínkám je nutno přizpůsobit i chůzi po chodníku. Kdo bude ale odpovědný za újmu na zdraví v případě pádu na namrzlém chodníku?

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Zákon o pozemních komunikacích nám poskytuje zdánlivě jednoduchou odpověď, když zakotvuje odpovědnost vlastníka chodníku nebo místní komunikace za škodu, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku nebo místní komunikace. Této odpovědnosti se pak vlastník může zprostit, pokud prokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, či u závady způsobené povětrnostními situacemi tuto zmírnit či na ni upozornit. Otázka odpovědnosti vlastníků byla několikrát řešena i Nejvyšším soudem ČR (NS), avšak ten dle názoru Ústavního soudu do této problematiky nevnesl jednotící pohled, když v obdobných případech osob, které utrpěly kvůli stavu chodníků újmu na zdraví, rozhodoval odlišně.

Závadou ve schůdnosti se podle NS rozumí natolik významné změny schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (v těchto případech by bylo možné dovodit odpovědnost vlastníka). Jiná rozhodnutí NS ale vycházejí z toho, že pokud si chodec všimne, že komunikace je v důsledku mrazivého počasí namrzlá, může tento stav komunikace předvídat. Proto nejde o závadu ve schůdnosti, i když komunikace není ošetřena a vlastník za toto nebude odpovědný. Chodec se totiž ze zákona musí snažit újmě na zdraví předejít, např. volbou ošetřené cesty, pokud má více možností, volbou správné obuvi, zvolením správného tempa chůze atd.

Vlastník chodníku či komunikace je naopak povinen zajistit, aby chodník umožňoval bezpečný pohyb chodců. Další otázku představuje též prokázání konkrétních skutečností, tedy že zranění bylo způsobeno pádem na chodník, jaký byl stav chodníku v konkrétním čase apod. Zajištění důkazů v podobě fotek či svědků je pak nezbytnou nutností.

Závěrem lze tedy dodat, že soudy musí, při posuzování náhrady újmy na zdraví a její výše způsobené v důsledku pádu na chodník, zkoumat všechny okolnosti. Na jedné straně, zdali poškozený dodržel potřebnou míru opatrnosti, a na straně druhé, zda vlastník chodníku dodržel veškeré povinnosti při údržbě. Nelze tedy očekávat, že poškozený bude v případném sporu automaticky úspěšný.

Další zprávy z regionu