Základní kritérium v případě tohoto institutu představuje skutečnost, že dárce se musí ve stavu nouze ocitnout objektivně. To znamená, že nepůjde o případy, kdy se dárce bude pouze domnívat, že již není schopen sám se živit, popř. poskytovat výživu jiné osobě v důsledku své zákonné povinnosti. Ani tehdy, pokud bude dárce pociťovat pouhou hrozbu upadnutí do stavu nouze, nebude moci přistoupit k odvolání daru. Požadavek na vrácení daru od obdarovaného, resp. odvolání daru pro nouzi by tak měl najít své uplatnění pouze výjimečně. Nedostatek nutné výživy pak nutno chápat ve smyslu neschopnosti zajistit si nezbytné životní potřeby, jako stravu, oblečení, bydlení apod. Pro kvalifikaci nouze v každém jednotlivém případě bude podstatné jak zhodnocení aktuálních majetkových poměrů dárce, tak i jejich předpokládaný vývoj.

Právo na odvolání daru pro nouzi však dle občanského zákoníku nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. V tomto případě lze například odkázat na situace zhýralého života dárce upadnuvšího do různých stavů závislostí, ať už v podobě návykových látek či gamblerství, v jejichž důsledku si nouzi sám způsobí. Dárce rovněž neuspěje s odvoláním daru v případě, že obdarovaný se nachází v obdobné nouzi jako dárce. Dále, obdarovaný se může zprostit povinnosti vrátit dar, pokud dárci poskytne to, čehož je k jeho výživě potřeba (tzn. např. potraviny, bydlení apod.).

S ohledem na blížící se období vánočních svátků nutno doplnit i to, že dárce by neuspěl s odvoláním daru pro nouzi, příp. i pro nevděk u vánočních dárků. Je tomu tak proto, že obvyklé dárky pod stromeček (stejně tak i narozeninové dary) jsou považovány za tzv. plnění společenské úsluhy (není darováním), a tudíž se v tomto případě neuplatní uvedené instituty.