Ohrožování výchovy dítěte

V dnešním článku si přiblížíme další z trestných činů, jehož obětí se mohou stát děti (do 18 let). V této souvislosti si představíme zejména skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy dítěte dle ustanovení § 201 odst. 1 trestního zákoníku. Jednání pachatele zde totiž může mít nedozírný dopad na řádný tělesný, rozumový, mravní a citový vývoj dítěte.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Zákon v tomto směru postihuje 4 nežádoucí jednání pachatele. A sice, pachatel může svým jednáním (i nedbalostního charakteru) ohrozit vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu, umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život, umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, či závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o dítě nebo poruší jinou svou důležitou povinnost pečovat o dítě, která mu vyplývá z rodičovské odpovědnosti.

Pokud se jedná o pachatele, tak tím může být kdokoliv (např. vůdce party, v níž je dítě členem, osoba komunikující s dítětem po sociální síti a v neposlední řadě také rodič).

Co si můžeme představit pod pojmem zahálčivý nebo nemravný život? Osoba vedoucí zahálčivý život v zásadě žije z prostředků, které si opatří trestnou činností či činností, která je z pohledu společnosti nežádoucí (příživnictví, žebrání na ulici, krádeže, apod.), a to vzhledem k minimální snaze opatřit si prostředky legálním způsobem. Z pohledu dětí zde lze zařadit dlouhotrvající záškoláctví. Pojem nemravný život je pak širší. Život v kolizi s morálními zásadami, trestními normami atd. (např. i alkoholismus, prostituce, narkomanie apod.).

Jednání pachatele musí být takové povahy a intenzity, že u dítěte vzbudí různé návyky, sklony a zájmy, jež jsou v rozporu s pravidly morálky a zájmy společnosti. Dítě v důsledku toho není schopno usměrnit způsob svého života, není schopno rozpoznat hranice závadného jednání a je vystaveno spirále zahálky, porušování norem a sociálního vyloučení.

Přestože je za tento trestný čin možno uložit trest odnětí svobody až na 2 léta, resp. až na 5 let ve vymezených případech, za důležitou je nutno považovat hlavně tu skutečnost, že dítěti lze popsaným jednáním vážně narušit a v extrémních případech v podstatě zničit život. Vedle potrestání pachatele, zde musí mít své místo i důsledná prevence (např. komunikace rodičů s dětmi o nástrahách sociálních sítí, varování před užíváním návykových látek, apod.).

Další zprávy z regionu