Písemná či ústní forma právních jednání?

V dnešním článku si obecně vymezíme formu právních jednání s možnými dopady na smluvní vztahy. Z pohledu formy rozlišujeme právní jednání provedené ústně, písemně či konkludentně. Občanský zákoník je v tomto směru poměrně variabilní, neboť vycházejíc ze zásady autonomie vůle ponechává každému právo volby ohledně konkrétní formy právního jednání.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Toto se však neobejde bez výjimek, když právo zvolit si formu je zákonem omezeno u určitých právních jednání, které mají z hlediska právních účinků, které vyvolávají, významný dopad do života jednotlivých osob. Za typický příklad můžeme považovat převod vlastnického práva k nemovité věci (pozemek). V případě nedodržení písemné formy by takovéto právní jednání bylo stiženo absolutní neplatností.

Odhlédneme-li od zákonného požadavku na formu u určitých právních jednání, mohou si smluvní strany u jednotlivých právních jednání zvolit formu samy. Z pohledu změny obsahu právního jednání, např. dodatkem ke smlouvě, pak mohou strany jimi danou formu právního jednání změnit či zrušit. Smluvní strany například uzavřou písemnou nájemní smlouvu s úředně ověřenými podpisy, kdy tento požadavek bude platit i pro dodatky k předmětné nájemní smlouvě. Jestliže však smluvní strany posléze přistoupí k uzavření dodatku bez úředně ověřených podpisů, bude dodatek platný pouze za předpokladu, že z jednání smluvních stran bude zřejmé, že takovouto změnu formy chtěly učinit.

Přestože je množství právních jednání, u nichž není vyžadována písemná forma, lze v praxi vnímat důležité hledisko právní jistoty ve vztahu k obsahu právního jednání. Existuje nespočet situací, kdy si smluvní strany ústně dojednají jednotlivá práva a povinnosti, následně se jejich vzájemné vztahy zhorší a je „zaděláno“ na komplikace. Pozorujeme to u různých přátelských zápůjček peněz, kdy vymizí ochota vrátit druhému poskytnuté plnění a vznikne spor o to, kolik bylo vlastně zapůjčeno, či kolik bylo splaceno apod. Další příklad mohou představovat ústně sjednané smlouvy o dílo týkající se zhotovení stavby. Jistě, pokud není zřejmé, jaké mají smluvní strany práva a povinnosti při nedostatku písemné formy u smlouvy, nastupují zákonná ustanovení. Smluvní strany však mohou být někdy překvapeny, jak se jejich původní představa o obsahu právního jednání v důsledku aplikace zákonných ustanovení změní.

Vřele proto doporučujeme, aby smluvní strany dbaly písemného zachycení obsahu konkrétního právního jednání, vyhnou se tak mnohdy nepříjemným a problematickým sporům.

Další zprávy z regionu