Pokud jde o dluhy zůstavitele, tak na dědice přecházejí všechny dluhy, přičemž tyto jsou dědici povinni uhradit zcela a v plné výši. Nehledě na to, zdali byli o těchto dluzích informováni či nikoliv. To však pro dědice může znamenat značné příkoří, a proto je v zákoně upravena určitá pojistka, které mohou využít (mimo např. již dříve zmíněné možnosti odmítnutí dědictví), a sice tzv. výhrada soupisu pozůstalosti.

Dědic totiž při uplatnění výhrady soupisu hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví. Právo na výhradu soupisu nemůže být dědici zůstavitelem odejmuto, přičemž dědic má právo uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o tomto právu vyrozuměn notářem jakožto soudním komisařem. Z hlediska formy uplatnění zákon dědici umožňuje učinit ústní prohlášení před notářem či zaslat mu prohlášení písemně.

Účelem soupisu pozůstalosti je pak zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Náklady na pořízení soupisu pozůstalosti mohou být vysoké, hradí se s pozůstalosti a jdou poměrně k tíži těm dědicům, kteří o soupis požádali. Pokud tedy dědici znali majetkovou situaci zůstavitele, včetně všech dluhů, není vždy nutné pořizovat soupis pozůstalosti, vyjma zákonem stanovených případů (mimo výhrady soupisu, např. je-li to potřebné pro výpočet povinného dílu). Soupis lze v odůvodněných případech nahradit seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici, případně společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.

Dědic by měl být bdělý a aktivně se zajímat o svou možnost uplatnit výhradu soupisu. Pro zvýšení jistoty dědice z hlediska vyhledání a úhrady dluhů zůstavitele lze pak též doporučit návrh na tzv. konvokaci (svolání) věřitelů. Tedy, výzvu věřitelům učiněnou notářem, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky.