Právo odepřít svědeckou výpověď – nebezpečí trestního stíhání

Základní pravidlo stanovené trestním řádem ve vztahu ke svědecké výpovědi praví, že každý je povinen dostavit se na předvolání a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Toto pravidlo však ovlivňují některé výjimky.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Pomineme-li situace, kdy zákon např. stanoví, že je výslech určitých osob zakázán (existence utajovaných informací, atp.), je svědek oprávněn odepřít podání výpovědi také tehdy, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní (viz § 100 odst. 2 trestního řádu).

Ačkoliv je nutno respektovat tzv. zásadu zákazu donucení k sebeobviňování (tzn. osoby, které by si mohly způsobit trestní stíhání, nemohou být k výpovědi jakýmkoliv způsobem nuceny), právo odepřít výpověď z důvodu způsobení nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým není právem absolutním (a to ve smyslu odepření výpovědi jako celku). Svědek by totiž v daném případě měl alespoň sdělit obecně to, co o dané věci ví, přičemž může odmítnout vypovídat pouze na konkrétní doplňující či upřesňující otázky. Současně po svědkovi nelze požadovat vylíčení tak konkrétních skutečností, které by ohrozily či zkrátily jeho právo odmítnout výpověď. Pro úplnost nutno doplnit, že osobě v postavení svědka lze za určitých podmínek uložit pořádkovou pokutu za bezdůvodné odepření výpovědi. V tomto směru je policejní orgán před uložením pořádkové pokuty povinen vyzvat svědka, aby případně upřesnil důvody odmítnutí podání výpovědi, a to včetně posouzení důvodnosti odmítnutí jejího podání. Nekonkrétní a nerelevantní důvody totiž nezakládají svědkovi možnost výpověď odepřít. Zároveň však odůvodnění odepření výpovědi nemusí být tak podrobné, aby se stalo v podstatě bezvýznamným, neboť by byl svědek v zásadě nucen vyzradit to, co je dle zákona oprávněn zamlčet (viz III. ÚS 1700/21).

V kontextu výše uvedeného lze obecně uzavřít, že i tehdy, pokud osobě v postavení svědka svědčí právo odepřít výpověď, je přesto tato povinna se osobně dostavit na předvolání. Jen tak totiž bude zpravidla možné posoudit, zda daná osoba má skutečně právo odepřít výpověď a zdali ho využije.

Další zprávy z regionu