Právo vyvolat trestní stíhání jiného?

Policejní orgán je ze zákona povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Jakým způsobem je však možno reagovat na „kverulanty“, kteří si žádají potrestání konkrétní osoby a „obviňují“ orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) z neprofesionálního přístupu, podjatosti apod.?

Částečnou odpověď na tuto otázku zřejmě nastínil Ústavní soud (ÚS) ve svém nedávném rozhodnutí (IV. ÚS 71/22). V daném případě se stěžovatelé domáhali ochrany vůči zásahu do jejich ústavně zaručených práv, neboť měli za to, že OČTŘ soustavně ignorovaly jejich trestní oznámení, a zejména, že jejich trestní oznámení osvědčují spáchání trestné činnosti (považovali se totiž za poškozené trestnou činností, spáchanou dílem jejich sousedy, dílem úředníky katastrálního úřadu a dílem konkrétními policisty a státními zástupci, kteří se jejich věcí zabývali).

ÚS však názor stěžovatelů nesdílel a ústavní stížnost odmítl. ÚS podotkl, že jde-li o řízení o podáních, která jsou oznámeními o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, tak postupem OČTŘ při vyhodnocování takových podnětů ani navazujícími rozhodnutími nelze jakkoli zasáhnout do ústavním pořádkem chráněných práv oznamovatelů. Trestní oznámení totiž není nástrojem k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž je v zásadě prostředkem účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality. Ústavní předpisy neposkytují fyzickým a právnickým osobám žádné subjektivní právo vyvolat trestní stíhání osoby, kterou ve svém oznámení označí za podezřelou ze spáchání trestného činu.

Shledají-li OČTŘ, že z podaného oznámení nevyplývá žádné podezření ze spáchání trestného činu, nejsou povinny zahájit úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu a věc odkládat nebo jinak vyřizovat postupem podle § 159a trestního řádu. Jelikož OČTŘ v dané věci dospěly k závěru, že v případě skutečností, které stěžovatelé popsali ve svých podnětech, nejde o trestné činy, stěžovatelé nemohli dosáhnout žádnými procesními prostředky toho, aby byly zahájeny úkony trestního řízení, resp. aby byla trestně stíhána konkrétní osoba nebo osoby, nebo aby ve věci proběhl dozor či dohled státního zastupitelství.

Další zprávy z regionu