Radost z doručení očekáváného balíku může totiž velmi rychle vystřídat rozčarování z toho, že se v balíku nachází nekvalitní zboží, padělek, případně „jackpot“ v podobě prázdného obsahu. Podezřele nízké ceny či negativní ohlasy daného e-shopu by tak měly být prvními varovnými signály na cestě k ověření toho, zdali daný e-shop není rizikový.
Určité vodítko při identifikaci takovéhoto rizikového e-shopu může představovat seznam rizikových e-shopů, jež na svých internetových stránkách zveřejňuje a průběžně aktualizuje Česká obchodní inspekce (ČOI). Nepředstavuje však takovýto seznam nezákonný zásah do práv zde uváděných e-shopů? Nejvyšší správní soud (NSS) v konkrétním posuzovaném případě na tuto otázku přinesl poměrně jasnou odpověď (2 As 9/2024). NSS mj. uvedl, že ČOI sestavením a zveřejněním seznamu nepřekračuje svou pravomoc zajišťovat pro občany poradensko-informační činnost. Sestavení seznamu rizikových e-shopů je pouze jednou z forem informování veřejnosti o rizicích nákupů na internetu. ČOI současně jeho prostřednictvím podnikatelské subjekty nijak nesankcionuje, ani k ničemu nezavazuje.
Dle NSS má sestavování seznamu rizikových e-shopů legitimní účel, kterým je ochrana spotřebitele na internetu. Vedení seznamu konkrétních rizikových e-shopů je vhodným prostředkem ochrany spotřebitele, neboť jednotlivec si může velmi snadno v seznamu ověřit, zda jím k nákupu zvažovaný e-shop ČOI nepovažuje za rizikový a případně se i seznámit s důvody, které ČOI k podezření ohledně bezpečnosti či spolehlivosti daného e-shopu vedou. Nutno brát v potaz také to (i s ohledem na informace samotné ČOI), že seznam nezahrnuje úplný výčet rizikových e-shopů. Pokud navíc není nějaký e-shop na daný seznam zařazen, neznamená to, že nákup na tomto e-shopu je bezpečný.
Lze tedy nadále doporučit obezřetnost při nákupu na jednotlivých e-shopech, vnímat rizikové faktory (např. jak jsou identifikovány ze strany ČOI) a nenechat se ukonejšit pouze vábivými slovy na internetových stránkách daného e-shopu.
