Základním předpokladem tedy je, že závazkovému vztahu bude účastna osoba, která je oprávněna požadovat plnění, a osoba, která je k tomuto plnění povinna, a která jej i splní. Situace, kdy namísto dlužníka plní někdo jiný, však nejsou ničím neobvyklým, nicméně podstata a dopady plnění dluhu někoho jiného se můžou zásadně lišit v návaznosti na to, co je důvodem plnění dluhu za jiného.

Občanský zákoník, konkrétně pak § 1936, stanovuje věřiteli povinnost přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. Věřitel tedy nemá právo cokoli namítat či se jinak bránit situaci, kdy mu namísto dlužníka nabízí řádné splnění dlužníkova závazku jiná osoba. Jedinou výjimku občanský zákoník stanovuje pro případ, že plnění závazku má svoje specifikum, které je spojeno s osobou dlužníka. Nejtypičtějším příkladem této situace je plnění, které spočívá v provedení uměleckého díla, např. namalování obrazu.

Dalším podstatným faktorem je, zda je osoba odlišná od dlužníka k plnění namísto dlužníka povinna či tak činí zcela dobrovolně – situace se tak bude lišit, pokud osoba plnící namísto dlužníka tak bude činit pouze z „dobré vůle“ nebo z důvodu, že se za dluhy dlužníka zaručila či tento dluh jinak zajistila. Pokud je tato jiná osoba ručitelem dlužníka či dluh jinak zajistila, pak není ani potřebný souhlas dlužníka s tím, že namísto něj splní jeho dluh. V těchto případech, typicky když plní ručitel namísto dlužníka, pak ručitel ze zákona vstupuje do práv věřitele a má právo, aby mu dlužník vyrovnal, co za něho plnil.

Zcela jinak tomu je, pokud plnění za jiného je pouze jakýmsi dobrodiním ve prospěch dlužníka. Pokud chce tato osoba následně požadovat náhradu toho, co plnila po dlužníkovi, musí před splněním dluhu nebo při něm požádat věřitele, aby jí postoupil svoji pohledávku. Pokud tak neučiní, pak je dlužník zcela zbaven svého dluhu a daný „dobrák“ by se mohl domáhat náhrady svého plnění již pouze skrze vydání bezdůvodného obohacení, pokud by zde nebyl skutečně úmysl zbavit dlužníka jeho závazku bez nároku na náhradu.

Pokud tedy za někoho plníme jeho dluh, musíme si ujasnit, zda tak činíme zcela nezištně (fakticky s darovacím úmyslem) nebo chceme, aby nám dlužník vynaložené náklady následně nahradil.