Současně jsou však stanoveny výjimky pro některé hodnoty, které nespadají do společného jmění; jako např. to, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, či to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Právní úprava společného jmění často není manžely během soužití nijak významně vnímána. O to více však přichází na přetřes v době, kdy je manželství rozvráceno a manželé v sobě jen s velkými obtížemi hledají pocity respektu vůči tomu druhému (někdy bez valného úspěchu). Vypořádání společného jmění pak představuje jednu z nejpalčivějších záležitostí, vedle uspořádání vztahů k nezletilému dítěti.
V rámci vypořádání společného jmění je totiž nutno posuzovat řadu otázek ohledně jednotlivých hodnot. Jednou z nich je otázka nabytí věci/hodnoty do společného jmění, kdy k tomuto jsou použity finanční prostředky výlučné (příp. společné). Nejvyšší soud (NS) ve svém nedávném rozhodnutí (22 Cdo 2913/2021) v této souvislosti posuzoval situaci, kdy byl členský podíl v bytovém družstvu nabyt na základě smlouvy, jejímiž smluvními stranami byli oba manželé, kdy se však jeden z manželů domáhal při vypořádání společného jmění toho, že členský podíl v bytovém družstvu je v jeho výlučném vlastnictví, neboť k nabytí podílu došlo prostřednictvím jeho výlučných prostředků.
NS však v daném rozhodnutí shrnul, s odkazem zejména na závěr dřívějšího rozsudku, že pokud kupní cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví; to platí i pro společné jmění manželů. Pohnutky, které v takovém případě manžele vedly k tomu, že věc nabyli do společného jmění, jsou zásadně nevýznamné; ani skutečnost, že tak (snad) učinili v omylu o právní úpravě, nemůže být důvodem pro vyloučení nabytí do společného jmění.
NS tak uzavřel, že v daném případě se členský podíl v bytovém družstvu stal součástí společného jmění. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, zda byla cena za tento členský podíl zaplacena z výlučných prostředků, či část prostředků tvořila společné jmění manželů. Rozhodujícím faktorem v takovém případě je tedy vůle jednajících osob, nikoliv použité prostředky.
