Styk s dítětem

Svou pozornost dnes zaměříme na situaci, kdy je dítě svěřeno do výlučné péče jednoho z rodičů, přičemž druhému je upraven styk, resp. kontakt.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Předně je třeba uvést, že „nepečující“ rodič má plné právo stýkat se s dítětem v co nejširším možném rozsahu. Zpravidla, pokud zde nejsou zásadní rozpory mezi rodiči, soud ponechává vymezení styku na dohodě mezi rodiči. Dohoda je pro vzájemný vztah rodičů prospěšnější než autoritativní rozhodnutí soudu o podobě styku.

Je důležité také zdůraznit, že svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů není jakkoliv omezena rodičovská odpovědnost rodiče druhého. Ten se tak nestává méněcenným jedincem či „vyvrhelem“, jak se toto často snaží navodit rodič pečující. Pokud k dohodě rodičů o podobě styku nedojde, musí jeho úpravu řešit soud, který rozhoduje v nejlepším zájmu dítěte. Soud je pak v podstatě „filtrem“ toho, co rodiče považují mnohdy jednostranně a sobecky za spravedlivou úpravu.

Styk můžeme rozdělit na přímý a nepřímý. Přímým stykem rozumíme osobní kontakt dítěte s nepečujícím rodičem. Při rozhodování o styku by měla být uplatňována shodná kritéria jako při rozhodování o svěření dítěte do péče, tj. právo obou rodičů podílet se na láskyplné péči, výchově a na všestranném rozvoji dítěte v zásadě stejnou měrou a tomu odpovídající právo dítěte na péči obou rodičů. Mimo to, je povinností pečujícího rodiče dítě na styk připravit, tento umožnit a s nepečujícím rodičem spolupracovat (např. vhodně dítě obléknout; dále, rodič nesmí nijak očerňovat či zesměšňovat nepečujícího rodiče, či mu ve styku bránit apod.). Přímý styk by měl být stanoven s ohledem na zájmy a potřeby dítěte. Za minimální základ je zpravidla považován každý druhý víkend, který je doplněn dny v týdnu, aby měl nepečující rodič možnost podílet se i na školní přípravě dítěte. V současnosti je navíc „populární“, odůvodňují-li to poměry, určení velmi širokého styku, který se svým rozsahem blíží střídavé péči.

Kromě přímého styku nesmí být opomíjen ani styk nepřímý. Mimo osobní kontakt má totiž rodič právo komunikovat s dítětem prostřednictvím telefonu, sociálních sítí, e-mailu apod.

Styk může být rovněž omezen (např. styk s dítětem pouze ve dne, styk za přítomnosti třetí osoby, či omezení účasti partnera nepečujícího rodiče apod.) či zakázán. Toto však musí být odůvodněno zájmem dítěte, přičemž nelze nalézt vhodnější řešení.

Další zprávy z regionu