Ale také o situaci, kdy původní vlastník nemovitosti pozbude vlastnické právo k ní (např. v důsledku jejího prodeje v dražbě). Osoby, které by se jaly vystěhování zmíněných uživatelů „vlastními silami“ bez vykonatelného soudního rozhodnutí, je nutno varovat před možnými trestněprávními důsledky takovéhoto postupu.
V tomto směru upozorňujeme na skutkovou podstatu trestného činu porušování domovní svobody (§178 trestního zákoníku), která stanoví, že kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Tato skutková podstata chrání domovní svobodu jak vlastníka, tak uživatele domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení (např. nájemce) a příslušenství k nim náležející (obydlí), a to proti komukoliv.
Kam až sahá samotná ochrana obydlí, připomněl Nejvyšší soud (NS) ve svém nedávném rozhodnutí (8 Tdo 470/2023). Dle NS je nutno vnímat širší kontext této ochrany, a sice že směřuje i proti vlastníkovi nemovitosti, pokud neoprávněně (např. bez souhlasu obyvatele takové nemovitosti) násilím uživatele obydlí nutí, aby toto své obydlí, kde má svou domácnost a své věci, opustil. Vychází se současně z toho, že kdokoliv si opatří určitý prostor k tomu, aby v něm v nejširším slova smyslu realizoval svůj soukromý život, má právo rozhodovat o tom, zda tento prostor zpřístupní jiným osobám. Za zásah do práva na ochranu obydlí je pak nutno považovat každou okolnost, ať již právní nebo faktickou, která má negativní vliv na daný prostor. Domovem tak může být i místo, ke kterému jeho obyvatel nemá platný právní titul.
V posuzované věci uživatelé užívali nemovitost jako své obydlí neoprávněně (vlastník totiž nabyl nemovitost na základě dražby rozhodnutím Finančního úřadu); rovněž, měli povinnost ji opustit, a tím, že ji neplnili, se sami dopouštěli trestného jednání. Dle NS se však stále jednalo o faktické obydlí uživatelů. Proto bylo nezbytné, aby k vystěhování bylo přistoupeno zákonnými prostředky (např. exekucí nebo úředně zajištěným vystěhováním při respektování všech práv), nikoliv násilným vniknutím a vystěhováním vlastníkem.
S ohledem na výše uvedené proto důrazně nedoporučujeme jakýkoliv postup svévolného vystěhování neoprávněného uživatele. Legální cestu pak představuje podání žaloby na vyklizení.
