Přistoupí-li vlastník bytu (pronajímatel) k podání výpovědi z nájmu z toho důvodu, že sám chce předmětný byt užívat, pak je vhodné, aby výpověď obsahovala nejen uvedení výpovědního důvodu, ale i informace o délce výpovědní doby a počátku jejího běhu, jakož i poučení o právu nájemce vznést proti ní námitky a navrhnout, aby její oprávněnost přezkoumal soud.

V tomto směru však platí, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výše uvedený výpovědní důvod naplněn bez dalšího. Pro účely posouzení toho, zda byl naplněn tento výpovědní důvod, tedy není významné, jaká je intenzita pronajímatelovy potřeby bydlení. Výpovědní důvod opírající se o „potřebu“ uvolnění bytu pro pronajímatele je dán nejen v případech, kdy pronajímatel nemá vlastní byt, ale i tehdy, má-li vlastní byt, avšak chce realizovat své vlastnické právo a bydlet v bytě, který byl doposud pronajímán.

Aby bylo možné jednoznačně pokládat takto podanou výpověď za oprávněnou, mělo by vlastníkem (pronajímatelem) zamýšlené užívání vypovídaného bytu být spíše trvalého rázu; to však nevylučuje ani situaci, kdy pronajímatel bude mít potřebu užívat byt dočasně – např. po dobu rekonstrukce svého dosavadního bydlení. Pronajímatel by však nájem bytu na dobu neurčitou neměl ukončit výpovědí pouze kvůli libovolně krátkodobému užívání vypovídaného bytu – např. proto, že zde chce strávit prodloužený víkend atp.; pak by bylo nutno zkoumat, zda se nejedná o zneužití jeho vlastnického práva, případně zda nejde o neplatnost takovéto výpovědi z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy.

Nesmí se zapomínat ani na to (viz § 2289 občanského zákoníku), že dal-li pronajímatel nájemci výpověď z výše uvedeného důvodu, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta však neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu nájemcem a je-li v ní řádně pokračováno.