Zvýšené riziko onemocnění ovlivňují vnější faktory – chladnější počasí, ale i vnitřní, tzv. kolektivní imunita. „Přichází-li dítě do nového kolektivu, třeba s nástupem do školy nebo školky, dostává se do nového imunologického prostředí. Než si tělo vytvoří patřičné protilátky, je tu riziko akutního onemocnění, nějaké infekce, nejčastěji se jedná o respirační,“ vysvětluje doc. MUDr. Michal Hladík, Ph.D., přednosta Kliniky dětského lékařství při Fakultní nemocnici v Ostravě a revizní lékař České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP).
Infekčním onemocněním se dá do značné míry předcházet preventivními opatřeními. Jako ochrana proti nejvážnějším onemocněním slouží v České republice zavedený očkovací systém zahrnující devět očkovacích látek. Zároveň je možné využít i další nepovinné vakcíny. Důležitým faktorem je rovněž dodržování hygienických návyků, na které je potřeba u dětí dohlížet. V neposlední řadě je vhodné doplňovat vitamíny častější konzumací ovoce nebo doplňků stravy.
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna podporuje prevenci infekčních onemocnění dětí ve svých programech. Zákonní zástupci dětí pro ně mohou získat příspěvek až 1 500 korun na očkování, která nejsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Od října do prosince pak bude pojišťovna na svých pobočkách vydávat zdarma želé vitamíny pro děti od 3 do 15 let věku včetně.
Začátkem školního roku se zvyšuje také úrazovost u dětí. Důvodem je určitá roztržitost po návratu z prázdnin a úrazy pramenící z kolektivních aktivit. Vliv má ale také absence schopností, které děti získávají až v pozdějším věku. „Málo se například ví, že dítě do deseti let není schopné odhadnout vzdálenost, třeba přibližujícího se auta. Schopnost odhadnout, jak daleko auto je, se vyvíjí až po desátém roce věku,“ upozorňuje docent Hladík. Kromě vedení dětí k opatrnosti je tedy potřeba, aby na návrat dětí do škol byli připraveni i dospělí, zejména řidiči.
Častou obavou dětí i rodičů je změna režimu a začlenění do kolektivu. Podle docenta Hladíka se však jedná o přirozený proces, na který je dítě ve svém věku připravené: „Dítě volně přechází do školky jako do nového prostředí v důsledku svého přirozeného psychického vývoje. Do tří let je individuálním jedincem, kdy si hraje samo. Teprve potom získává kolektivní povědomí a dostává se tak do fáze, kdy chce být v kolektivu a je schopné kolektivního zaměstnání. Podobné to je později ve škole, kde je to dané i tím, že existují takzvané testy školní zralosti, které provádějí praktičtí lékaři. V testu zhodnotí, zda je dítě na školní zátěž již připraveno, a případně doporučí odklad.“
Důležité je dítě školou ani školkou nestrašit, ale přistupovat k nim jako k přirozenému kroku v životě. Při začleňování by dítě mělo být hlavně samo sebou, nestylizovat se do někoho jiného kvůli oblíbenosti. Pokud dojde skutečně k nějakému problému, je klíčová spolupráce s učiteli.
Kromě školního kolektivu je vhodné vést děti také k volnočasovým aktivitám. Odreagují se při nich a mohou tu navázat i další kamarádství. Důležité je, aby si dítě aktivitu vybralo samo a nechodilo na ni z donucení.
