V zásadě se jedná o odstupňovaný mechanismus šesti dědických tříd, který svým způsobem odráží blízkost příbuzenského vztahu zůstavitele a jednotlivých dědiců. Prakticky jde o postupné hledání dědice od 1. do 6. třídy, a zároveň v rámci těchto tříd, kdy po vyčerpání možností pro jednotlivou třídu (absence dědiců v dané třídě) se automaticky přesouváme do třídy další. Třídy tedy nelze vzájemně kombinovat.
V první a nejsilnější třídě figurují děti zůstavitele a jeho manžel, kdy každý z nich dědí stejným dílem (např. 2 děti a manžel; každý z nich má nárok na 1/3 dědictví). V případě, že některé dítě z jakéhokoliv důvodu nedědí, nastupují na jeho „post“ jeho děti, případně děti jeho dětí, atd. Manžel zde dědí vždy alespoň s jedním z potomků, jinak je pro něj připravena třída druhá. Ta zahrnuje manžela, který dědí vždy alespoň jednu polovinu dědictví, pak zůstavitelovy rodiče, a osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost, popř. byly odkázány na zůstavitele výživou.
Třetí třídu okupují sourozenci zůstavitele a opět osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku ve společné domácnosti, za stejných předpokladů jako ve třídě předchozí. Jestliže nedědí některý ze sourozenců, nastupují jeho děti. Podíly jsou v této třídě rozděleny stejnou měrou.
Ve čtvrté třídě pak nalezneme prarodiče zůstavitele (tj. v maximálním možném obsazení obdrží 1/4 babička a 1/4 dědeček z otcovy strany, 1/4 babička a 1/4 dědeček z matčiny strany). Pátou třídu zastupují prarodiče rodičů zůstavitele (tj. pradědečkové a prababičky). No a v šesté třídě, není-li zde žádný z dědiců páté třídy, dědí děti dětí sourozenců zůstavitele (tj. prasynovci a praneteře) a děti prarodičů zůstavitele (tj. strýcové a tety), případně jejich děti (bratranci a sestřenice). Každý dědí stejným dílem.
Když nám ani tento mechanismus nepomůže, tedy zde nejsou dědicové, nebo se dědicové např. zřekli svého práva či byli vyděděni, vstupuje do pomyslné „hry o zlato“ stát. V tomto případě hovoříme o tzv. odúmrti, kdy stát ze zákona nabývá postavení dědice.
