Rodiče i při takovémto uspořádání musí nalézt konsensus o mnoha významných otázkách v životě dítěte a dbát o jeho nejlepší zájem.

Jednou z těchto významných otázek, na které rodiče ne vždy dokáží nalézt odpověď, je otázka bydliště dítěte. Protiprávně pak jedná ten z rodičů, který jednostranně, tj. bez souhlasu druhého rodiče, změní bydliště dítěte.

Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že pokud se rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, nemohou soudy ponechat takové jednání bez povšimnutí, naopak na ně musí reagovat. Tento přesun musí soudy zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti. V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost je vhodné, aby takové překážky částečně nesl i rodič, který se odstěhoval. K předávání dítěte ke styku by pak mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte. To vše platí i pro rozhodování o předběžných opatřeních, kterými se dočasně upraví styk s rodičem (I. ÚS 3399/23).

Zákon či rozhodovací praxe soudů nestanoví jednoznačné kritérium, kdy se již bude jednat o přestěhování dítěte do větší vzdálenosti. Lze dovodit, že o větší vzdálenost se nebude jednat v případech, kdy dojde k přestěhování dítěte jedním z rodičů v rámci jedné obce. Vždy bude nutno vyhodnotit, jaký vliv bude mít takovéto přestěhování na rodinné a sociální vazby dítěte. Pod rodinné a sociální vazby lze pak zařadit zejména to, kde dítě navštěvuje školu, kde má své mimoškolní aktivity, kde má své blízké příbuzné, kde má své kamarády, kde má ošetřujícího lékaře apod. Pokud v důsledku přestěhování dojde ke změně rodinných a sociálních vazeb, bude se jednat o významnou změnu bydliště dítěte.

Prevenci proti zmíněnému neoprávněnému postupu jednoho z rodičů pak představuje podání návrhu k příslušnému soudu v dostatečném časovém předstihu, aby o této významné záležitosti rozhodl.