Zvíře – živý tvor

V dříve publikovaných článcích jsme se zabývali úniky, či týráním zvířat. Dnes si připomeneme, jak je na zvíře v základním měřítku nahlíženo z pohledu norem občanského práva, a to v návaznosti na soudní judikaturu.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Dle občanského zákoníku, oproti dřívější úpravě, kdy bylo zvíře považováno tradičně za věc, je živé zvíře smysly nadaný živý tvor, není věcí, má zvláštní význam a hodnotu, přesto je nadále předmětem vlastnického práva. Ustanovení týkající se vymezení věcí se pak na živé zvíře použijí, neodporuje-li to povaze zvířete jako živého tvora.

Soudy nedávno posuzovaly situaci, kdy se původní majitelka psa žalobou proti novým majitelům domáhala jeho vrácení, a to s ohledem na skutečnost, že pes jí byl neoprávněně, resp. bez právního důvodu odebrán. Pes byl umístěn do psího útulku a adoptován právě těmito novými majiteli. K tomu nutno dodat, že pes žil se svou původní majitelkou cca 1 rok, o tomto však noví majitelé neměli tušení, když psa adoptovali prostřednictvím útulku. Pes žil s novými majiteli cca 5 let, ti mu zajistili veškerou péči, zázemí a vybudovali si k němu silné citové pouto. Soudy tedy musely poměřovat jednotlivé zájmy majitelů na vydání zvířete a újmu, která by jim jeho vydáním byla způsobena.

Ačkoliv soudy dovodily, že pracovnice psího útulku odebrala původní majitelce psa bez právního důvodu, při hodnocení toho, zdali má být pes vrácen původní majitelce, se však přiklonily na stranu nových majitelů. Bylo tomu tak i proto, že pes většinu svého života strávil s novými majiteli, ti se na odebrání psa nijak nepodíleli a vytvořili si k němu silný citový vztah. Soudy v daném případě přihlédly i k samotné povaze a pocitům zvířete, jeho schopnostem vnímat bolest, či být vystaven stresovým situacím apod. Odloučení psa od nových majitelů by mu totiž mohlo způsobit psychickou újmu, popř. jiné život ohrožující komplikace, neboť u něj byla objevena i šelest na srdci.

Zde tak bylo soudy rozhodováno o psu, nikoliv jen jako o věci, ale jako o svébytném živém tvoru, přičemž byly vzaty do úvahy jeho pohoda a zájmy. V opačném případě (místo psa by předmětem sváru byla neživá věc), by soudy pravděpodobně vyhověly žalobě původní majitelky. Odlišné rozhodování soudů však může nastat i u jiných zvířat (např. hospodářská zvířata), u nichž zřejmě nelze předpokládat vytvoření si citového pouta či vztahu k majiteli v takové intenzitě, aby toto bylo důvodem pro odepření práv původnímu vlastníku.

Další zprávy z regionu