„Hraní a skládání muziky jsou stále zábavnější“

Vyvrcholení týdenního 50. Těšínského jazzového festivalu hostily prostory Kulturního a společenského střediska Střelnice v Českém Těšíně. Milovníci jazzu si užívali skvělá vystoupení, přičemž hlavní hvězdou večera byl Dan Bárta s kapelou Illustratosphere.

Dan Bárta před koncertem v Českém Těšíně. Foto: tm

Před vystoupením si populární zpěvák našel čas na krátký rozhovor.

Díky koncertům projezdíte Českou republiku křížem krážem. Máte čas blíže poznat místa, kde vystupujete?
Na tohle není vůbec čas. Například v pátek 17. listopadu jsme hráli v pražské Lucerně. Skončili jsme o půl dvanácté, následně prožili opatrný večer a dnes vyrazili v konvoji z Prahy do Českého Těšína. Přijeli jsme za tmy, za chvíli máme zvukovku, koncert, skončíme zase někdy o půlnoci. Myslím si, že ráno nebudeme mít na nějakou procházku Českým Těšínem ani náladu.

S kapelou máme rádi hraní na pódiu, to samé platí o skládání muziky. Tyto věci jsou zábavnější stále více. Ale logistika dostávání se na místa koncertů, zvukové zkoušky, tohle máme rádi čím dál méně.

Poznáváte alespoň rád regionální kuchyni?
Na to musí být rovněž čas. Pokud by existovala nějaká těšínská haluška s přidanou hodnotou, tak si ji buď dáme třeba na druhý den k obědu, nebo by nás s ní musel někdo přepadnout, ať ochutnáme. Ale většinou vnímáme vše jako potravu, a co dostaneme na talíř, zblajzneme a pak omdlíme (úsměv).

Když nahrajete novou věc, komu ji pustíte jako prvnímu?
Většinou mezi sebou, já pak s tím otravuju doma, ale nevím, jak kluci. Jinak si věc držíme až do finální podoby a potom ji pustíme tomu, na kom nám hodně záleží. Ale nenecháváme se zviklat názory okolí. Stojíme si za výsledkem.

Chodíte rád na jiné koncerty ?
Vzhledem k tomu, že sám během roku na nějakých 130 koncertech hraju, jsem rád, že můžu být doma. Ale samozřejmě jsou koncerty, muzikanti, zpěvačky, na které se rád zajdu podívat, když vystupují kousek od mého domu. Vloni jsem na pár koncertech byl, ale že bych jel třeba do Mnichova, abych viděl Petera Gabriela, to nejspíš neudělám.

Jak jste na tom s vaší zálibou – focením vážek…
Než se narodila dcera Valentýna, poslala mě manželka do světa. Prý dokud je ještě čas. V únoru jsem byl s kamarády, co máme rádi vážky, na docela dobrém 14denním pobytu v Ghaně. V jednom tropickém deštném lese jsme dělali s jednou místní univerzitou inventarizační výzkumy.

Neuvažujete tuhle výpravu vydat knižně?
Knižně asi ne. Jedná se o drahou záležitost, navíc, když jste někde 14 dnů, nemůžete pořádně pokrýt celé téma. Kdybychom například dělali vážky Ghany, museli bychom tam strávit mnohem více času, protože Ghana je velice pestrý prostor. Celkově bychom se nadřeli jako koně a ve výsledku by knížka zajímala 300 lidí na celém světě, a to kdoví jestli. Pokud bychom se do něčeho pustili, byly by to publikace. Předpokládám, že z výpravy udělá jeden článek univerzita v Ghaně a druhý uděláme my společně s Ostravskou univerzitou. Vzhledem k povaze získaných dat je možné, že uděláme ještě společný písemný výstup.

Jsou místa, která byste ještě chtěl navštívit? 
Je jich opravdu hodně, včetně míst, kde bych se rád vrátil. Ale reálně to vidím, že stihnu jednu cestu, maximálně dvě.

Další zprávy z regionu