Jak už si čtenáři zvykli, spisovatel komentuje závratný vývoj vědy a jejích poznatků. Reflektuje možné stvoření vesmíru z nicoty vakua, obírá se vícerozměrným časem, zamýšlí se nad vznikem multivesmírů a komplikovaností vzniku života na naší planetě. Formou povídek si pohrává s tématy o zrodu a konečnosti všeho, nejen lidského života, ale bohužel celého univerza.

Tato fakta analyzuje v různých rovinách. Tak kupříkladu v povídce Existuje věčnost? se dva kosmonauté na misi ocitnou uprostřed kataklyzmatu rozpadu časoprostoru s následným zrodem nového vesmíru, který už nemusí být svými fyzikálními podmínkami podporujícím život.

V povídce Panvědomí spisovatel zvažuje možnost, že vznik energie a hmoty je doprovázen protovědomím, které se neustále rozvíjí. Humornou formou se pak zamýšlí nad případnou vícerozměrností času (povídka Zloděj). V povídce Vesmír z ničeho naopak nastavuje zrcadlo bezmyšlenkovému lpění na víře.

Jako vždy nutí Václav Jakeš čtenáře přemýšlet a najít vlastní postoj k tématům povídek. I přes obtížnost zpracovaných motivů je kniha čtivá. Jak čtenáři od autora očekávají, jsou povídky většinou krátké a úderné, s překvapivými vyústěními a obohatí je o nové poznatky s možností změny náhledu na každodenní život.