„V životě mě nenapadlo, že bych mohla být předsedkyní třineckého oddílu orientačního běhu. Takové ambice jsem nikdy neměla. Vždy jsem se považovala za součást týmu, a ne za člověka, který by ho měl řídit. Ale po odchodu Aničky mě mile překvapilo, kolik lidí mi důvěřuje a vlastně to ode mě očekává. Až jsem si řekla, proč ne?“ vysvětlila Bruková.
„Vždy jsem se považovala za součást týmu, a ne za člověka, který by ho měl řídit. Ale po odchodu Aničky mě mile překvapilo, kolik lidí mi důvěřuje a vlastně to ode mě očekává. Až jsem si řekla, proč ne?“Předsedkyně oddílu orientačního běhu Jana Bruková
Oddíl vedli od jeho založení v roce 1964 pouze manželé Otto a Anna Gavendovi. „Převzít štafetu po tak úspěšných trenérech je závazek. Seběhlo se to velmi rychle a já volila srdcem, protože mi osud třineckého oddílu orientačního běhu není lhostejný. Přeci nezahodíme téměř sedmdesátiletou historii a vše, co se tady budovalo. Gavendovi založili v roce 1973 závod Beskydský azimut mládeže pro školy z Třince a okolí, který se pořádá dodnes. Vytvořili skupinu „Ladies‘ Orienteering Team“, jejíž členky patřily léta ke světové špičce. Vychovali řadu úspěšných sportovců i lidí. Oba mi zásadně ovlivnili život, brala jsem je jako druhé rodiče. Chci v jejich práci a odkazu pokračovat,“ podotkla.
Brukovou také přesvědčila skutečnost, že má kolem sebe skvělý kolektiv lidí. „Základem je vzájemná důvěra, ochota spolupracovat a přiložit ruku k dílu. Z toho pak vznikají super věci. Při pravidelných trénincích se nám daří zapojovat i rodiče. Věřím, že to společnými silami zvládneme a že navážeme na práci Gavendových,“ pokračovala.
Děti ji přivedly k trénování, svoje deníky má schované
Jana Bruková je s třineckým oddílem spjata od roku 1982. „Gavendovi dělali nábor ve školách takovým způsobem, že se přihlásila celá naše třída. Vzali medaile, poháry, mapu, buzolu. Vyprávěli historky, jaké s orientačním během zažili, a doplnili, jaká zajímavá místa poznali. Každý to chtěl zkusit. Chytla jsem se taky, nakonec jsem z celé naší třídy vydržela jediná,“ vzpomínala s úsměvem Bruková.
Závodní kariéru ukončila po mistrovství světa ve Skotsku v roce 1999, kdy potkala svého životního partnera a rozhodla se věnovat rodinnému životu. „Přišly tři děti, a když jsem přemýšlela, jakou aktivitu jim vyberu, neváhala jsem. Vím, že orientační běh je prima sport a že v třineckém oddíle jsou skvělí lidé. Po-řád jsme udržovali kontakt, ale zhruba od roku 2010 jsem začala být zase aktivnější. Nejstarší dcera chodila na tréninky a dvojčata jsem brala s námi. Jakmile porostla, zapojila se taky,“ pokračovala.
Pozvolna se tak dostala k trénování. „Před dvěma třemi lety jsem začala vypomáhat se skupinkou mladších dětí do 12, 13 let a jejich nadšení mě zcela uchvátilo. A začala jsem vymýšlet, co by mohli běhat i starší. Nikdy by mě nenapadlo, že budu i trénovat, nebyl to můj záměr. Je ale pravda, že jsem toho zažila strašně moc a mám co předávat,“ pokračovala.
Inspiraci může těžit z vlastní kariéry, ve které se stala mistryní světa na krátké trati. „Anička mě naučila dělat si pečlivé zápisky. Vedla jsem si tréninkový deník a každý den jsem si zapisovala nejen, co jsem běhala, ale jak jsem se taky přitom cítila. Všechno to mám schované, je to kus mého života. Snažím se i dětem přiblížit představu, jak jsme trénovali kdysi a co všechno jsme zvládali. Dvojfázové tréninky byly běžné, výjimkou nebyly ani trojfázové,“ uzavřela.
